Cesta za tropy na jih Evropy

                                                Sarti 2008

Změna je život,řekli jsme si v zimě,když vybírali,kam koncem léta vyrazíme na dovolenou.Dlouhé zimní večery bylo dost času spřádat sny o letních večer v prosluněném Řecku v době,kdy už u nás počasí za mnoho nestojí.Tak dlouho nám druhý prst Chalkidiki louskal před nosem,až jsme jeho vábení neodolali.Původně jsme uvažovali,jet se opakovaně podívat do stejného místa jako loni,ale je přece tolik pěkných míst a na Chalkidiki do Sarti jsme dostali jen ty nejlepší reference.Nakonec je možné se vrátit na ta nejlepší místa s odstupem několika let, když je s čím porovnávat.

Loni skončila v Řecku pro středoevropana neskutečná vedra kolem plus čtyřiceti,dva dny před naším příjezdem.Na jednu stranu jsem byl rád,stačily mi teploty,které byly době našeho pobytu do třiceti stupňů.Na druhou stranu bych docela rád zkusil,co u nás není možné zažít,v noci 25 st ,přes den lehce pod + 40 st ,proto jsem už dlouho před naší cestou do Řecka sledoval zdejší počasí i neustávající vedra na konci srpna.Počátkem září bylo stále více jasné,že z našeho nepovedeného končícího léta se během jednoho dne přesuneme do rozpálené,téměř Africké výhně v Řecku.Po prvních slunečných zářijových dnech u nás se zdálo,že to nebude takový skok,ale změna to byla velká a tak jsme se v neděli 7.9. vydali na cestu.U nás se již počasí kazilo,ale statečně jsme zhoršujícímu počasí ujížděli.Při každé zastávce se však od severozápadu rychle zatahovalo a špatné počasí nám bylo v patách.K trháku jsme nasadili až na dálnici k Brnu a tam jsme oblačnosti definitivně ujeli i přes to,že to s námi pěkně házelo.Přezdívka našich řidičů „Hopsaband“ seděla.V Brně na nás čekalo sluníčko a dále k jihu se dále oteplovalo.Na Slovensku se teplota blížila třiceti stupňům,v Maďarsku už bylo vedro a jistě nad třicet.Dále na jihovýchod teplota dále stoupá a v podvečer v Jugoslávii je horko jaké jsem dosud u nás nezažil,teplota je jistě blíže čtyřicítce,než třicítce a následující noc je také tropická,takže klimatizace pomáhá a zpříjemňuje další kilometry rozpálenou jižní Evropou.Co mne zaujalo stejně jako loni,nebo snad ještě více,byly vysekané snad stovky kilometrů ploch podél silnic v jižní Evropě.Nebyl to však jen metr nebo dva od okraje komunikace,ale rozsáhlé plochy s pečlivě obsekaným porostem kolem keřů a stromů.Na tom se musí podílet spousty mechanizace,včetně lidské síly,kterou jsem samozřejmě nikde nezahlédl.Na hranici s Makedonií stály dlouhé kolony autobusů čekající na odbavení směrem na jih.Většina cestujících pobíhá a svačí venku.V celním pásmu se objevuje nejdříve osamělý pes,zanedlouho další a brzy je to desítka vyhládlých,ochočených psisek,kteří berou za vděk vším,co jim na dovolenou těšící a veselící se turisté hodí.Tímto způsobem se ukrátili delší chvíle a nad ránem už jsme na Řecké hranici.Vzhledem k tomu,že značná část cesty probíhala po stejné trase jako loni ,poznávali jsme často známá místa.Svítá a projíždíme Řeckem,kde to vypadá jako v buši,nikde stopy vody.Blížíme se za světla k překrásnému městu Soluň.Projíždíme po kopcovitém okraji města a skýtá se nám pohled na čtvrti města ozářeného vycházejícím sluncem.V dáli už vidíme středozemní moře.Klesáme k moři a míříme na druhý prst Sythonii,který objíždíme dlouho,často po okraji vysoko nad pobřežím a nabízí se nám úžasné výhledy na modř čistého moře se zálivy,kterých je na pobřeží nespočet.Na skalách nad námi jsou strže a hory porostlé borovicemi.Všude vyschlá koryta a od slunce spálený porost,zelené jsou pouze stromy a některé větší keře.Konečně definitivně klesáme k moři a jsme v Sarti.První dojem je-malé zapadlé městečko,kde chcípl pes a zanedlouho nám to delegát pobytu potvrzuje,že tady je to vlastně vesnice…nevadí,alespoň tu bude klid.S naší českou vesnicí to však nemá nic společného.Letovisko je mladé prosperující a velká část je nově postavená v posledních letech.Přistavují se stále nové hotely a další ubytovací kapacity.Češtinu tady slyšíte všude okolo a tak není problém „hodit řeč“ a dozvědět se třeba od  turistů kteří sem jezdí mnoho let,že před 10 lety tady skoro ještě vůbec nic nebylo a poslední roky to na Sarti žije.Samozřejmě v sezóně,která zde trvá od května do října.Docela bych chtěl vidět to město duchů mimo sezónu,kdy zde je jen pár starousedlíků.Místní posedávali po večerech ve skupinkách stranou  kolem domků tak trochu znuděně pozorovali davy turistů vše fotografujících.Občas některý turista chtěl mít fotku se zdejšími obyvateli a ti se zrovna ne moc nadšeni s turisty fotili.Viděl jsem i případ kdy byli turisti hnáni s nadávkami,které bylo slyšet snad až v horách nad městem.Všeho moc škodí.Někteří ze zdejších však využívali vše nové co do zapadlé vísky přinášejí nové podniky a spolu s turisty sledovali fotbalová utkání na velkoplošných obrazovkách zmíněných podniků.My jsme se snažili vyfotit vše pěkné co v Sarti je a přitom nikoho neotravovat,nejvýše někoho slušně požádat o kousek řízku nějaké rostliny na zkoušku,zda půjde pěstovat v našich podmínkách.

Značnou pozornost jsme chtěli vedle radovánek u moře věnovat i prohlížení rostlin citrusů ve volné přírodě a zahradách.Když jsme přijeli na místo,pořádně jsme protáhli a stejně jako na loňské dovolené se zdálo,že v letovisku mnoho citrusů není.Brzy se vše změnilo a hned první citroníky rostly vedle hotelu.Jak jsme poznávaly zapadlé uličky městečka,s nimi se objevovaly další a další citrusové rostliny,které byli hlavně v zahradách u domů.V ulicích moc citrusů nebylo,nejvýše do nich ze zahrad zasahovaly.Nejvíce to byly citroníky,i pomerančovníků bylo hodně,většinou náš pohled přitáhly hustým tmavě zeleným porostem a naprasklými plody stejně jako loni v Asprovaltě.Mandarin bylo méně,ale také byly v několika odrůdách-tedy spíše klementiny.Některé měli překvapivě velké,ještě sice zelené,ale ne už tak tvrdé plody.Dalších mnoho rostlin citrusů nás čekalo v okolních zahradách dále od moře na okraji letoviska.Tam jsme vyrazili o několik dní později,protože vedra byla velká,teploty vysoko nad + 30 st ,takže jsme byli raději u moře.Jak v zahradách i ve městě byla většina citrusů silně napadena puklicí.I přesto to byli nádherné rostliny,jako by jim škůdce ani nevadil.Jistě v místě příznivých klimatických podmínek citrusy bohatě plodí i se škůdci na rostlině,kdežto u nás,kde citrusy spíše přežívají,je každé napadení škůdcem sráží a způsobuje problémy s rostlinami.Některé citrusové stromky byly úplně obaleny plody,které byly překvapivě velké-nebo spíše menší jako plody u mne na balkoně počátkem září,ale to bylo jistě tím velkým množstvím plodů,které na velkých stromech při kvetení nikdo neprobírá.Citroníky v zahradách měli plody zřejmě probírány a na stromcích byly krásné velké citrony v hojném množství.I puklice zde byla méně a některé kmeny citroníků měly průměr kmenu 15- 20 cm .U těchto krásných stromů jsme vydrželi stát i několik minut a jen tiše závidět-tohle u nás doma prostě nejde a nikdy nebude.Našli jsme i roubované citroníky,ale většinou jsme měli dojem,že to jsou staré semenáče,pravděpodobněji však byli možná roubovance tak staré,že místo srůstu už bylo zarostlé,že nebylo znát.Nejhezčí stromky úplně rozeklané pod váhou plodů a mnohdy svázané k sobě proti rozlomení,byly zřejmě řízkovance s mnoha větvemi od země v podobě keře.Opět stejná zkušenost  loni o pár desítek kilometrů severněji v Asprovaltě.Na rozdíl od zmíněného střediska však na Sarti nejsou k vidění vůbec žádné bigarádie,které převládaly v Strimonickém zálivu.Když jsem uvažoval proč,napadalo mne pouze jediné vysvětlení,že přeci jen na severu na okraji pevniny a moře je přeci jen chladněji a tudíž chladu vzdornější bigarádie nachází častější uplatnění než ostatní citrusy.V Sarti,které je na „prstu“ obklopeným mořem bude v zimě jistě tepleji,pokud zde mrzne,určitě slaběji díky vlivu okolního moře a také díky jižnější poloze,proto jsou zde lepší podmínky pro citrusy,hlavně pro citroníky,které zde byli velice časté.Některé byly opravdu velké stromy obalené dvěma či třemi stovkami plodů jako naše hrušně.V nové jižní části letoviska kde vznikají nové hotely i uličky se sází nová zeleň.Tady byli vidět už citrusy velmi často.Podél silnic a pěších zón jsou mladé rostliny mandarin,tedy spíše klementin.V okolních zahradách jsou i zde vidět citrusy s mnoha plody.Chyběli jen bigarádie a grep.Marně jsem zde hledal mrazuvzdorné citrusy trifoliáty a spol.V zahradách ani okolních kopcích jsem nikde žádné neobjevil.Kdo by je tu také pěstoval,když zde nemrzne,nebo jen velmi málo a lze zde pěstovat ostatní citrusy.Musí mít ale nějakou vodu.Viděli jsme v některých méně udržovaných zahradách usychající vinou révu,žíznící citrusové stromky se zkroucenými listy a zhnědlými plody.Voda je tady problém.Pokud se nedodá voda,nic tady neroste.Na skalách jsme viděli i uschlé kaktusy.Mimo moře není v přírodě nikde žádná voda.Kde není zavlažováno je mimo stromů vše vyschlé.Některé části osluněných svahů už byly spíše pouštěmi s uschlou na prach rozpadlou trávou se zbytky pahýlů uschlých stromů.Podle toho jak to zde vypadá se zdá,že zde řádně nepršelo několik posledních týdnů.Kde je vláha tam je citrusům opravdu dobře.Na počátku září bylo v noci kolem + 20 stupňů.Denní teploty kolem,ale spíše přes 30 stupňů a celé dny svítilo slunce.Nebyla to však taková vedra jako ve vnitrozemí.Příjemně se zde projevoval vliv moře,které vyrovnávalo-snižovalo rozdíly teplot mezi dnem a nocí.Za těchto dní fungoval vítr bríza.Vzhledem k vlně veder v první polovině září,jsme do města  a k vodě chodili hlavně z rána a později odpoledne.Kolem poledne bylo příliš horko.Po loňském příznivém počasí nám kdekdo říkal,že nám počasí vyšlo a druhý rok už takové štěstí mít v září nebudeme.Byli jsme tedy v očekávání jak bude po počáteční vlně veder,po zbytek pobytu.Nakonec počasí vyšlo skvěle,ochladilo se částečně na příjemné teploty až koncem pobytu.Výrazně se ochladilo v den odjezdu.

Byli jsme ubytováni pár desítek metrů od moře,téměř na břehu.Večer nám stačilo z terasy sledovat ruch v jedné z hlavních ulic městečka,nebo přímo vyrazit do uliček plné taveren a dalších obchůdků nabízející speciality a pochoutky nejen Řecké kuchyně.Často jsme ochutnávali tyto speciality a ulehali značně pozdě nasyceni pochoutkami dle našeho výběru.Přesto do usínání dráždily naše čichové buňky další jiné vůně.V několika dnech pobytu bylo třeba ochutnat zdejší gyros,suvlaki,tzatziki,kalamari,muszaku a další.Vzhledem k tomu,že značná část obsluhy zdejších restaurací má českou nebo častěji slovenskou obsluhu,bylo vše jednodušší a domluva snadnější.Gyros byl vynikající a rád jsem porovnával chuť v jednotlivých podnicích.Jedna z nejlepších pochoutek-suvlaki-grilované maso na špejli nemělo chybu.Nejlepší byli stejně ale tzatziky,které díky speciálnímu řeckému jogurtu přímo na tzatziky prostě u nás neuděláte tak dobré jako v Řecku.Ovoce jsme zde kupovali v cenách podobných u nás,ovšem většinou v jiné kvalitě.Takové domácí čerstvě natrhané broskve u nás nekoupíte a chuťově neměli konkurenci.I melouny ,kterými jsme zaháněli žízeň ve zdejších vedrech nejčastěji,byly lepší než u nás.Zdejší sladkosti nebylo v plánu ochutnávat,vždyť ty naše domácí jsou vynikající,ale bylo teplo,takže místo klasického kafe tady frčí frapé a k tomu se hodí zákusek.A tak jsme ochutnali pečlivě připravené zákusky z mnoha druhy krémů,sypané různými strouhanými čokoládami.Další sladkosti v podobě palačinek s nespočtem příchutí už byly příliš sladké.Stejně jako loni jsme ochutnali další druhy chleba-dle mého mínění,čím světlejší tím lepší a jistě i nezdravější.

Fantastické zde bylo koupání.Dlouhé pláže s jemným pískem sváděli k lenošení na pláži.Komu se nelíbilo válení na plážích spolu s ostatními,mohl si kousek za letoviskem mezi skalami „zabrat“ některou z malých pláží mezi skalami a mít svůj koutek jen pro sebe,nebo u vody jen s několika přáteli.I my po počátečním koupání na hlavní pláži,dlouhé asi 2 km ,jsme objevili malý záliv s krásnou pláží asi 50 metrů dlouhou ohraničenou skalisky s jemným pískem,pozvolným vstupem do moře a průzračnou vodou,jako v ráji.Naučili jsme se tam každý den chodit,spolu s několika dalšími turisty a po týdnu se naše téměř rodinná sestava ustálila na počtu 10-20 lidí.I díky tomu postupně odložila zdejší  dámská část vrchní díly plavek,což náležitě ocenila mužská polovina návštěvníků pláže.Dalšímu svlékání bránil přísný zákaz pod pokutou 300 euro,platný v Řecku.Cestou na tuto pláž jsme procházeli údolím s rozpadlou chatrčí.U kůlu byl přivázaný oslík,který spásal vše okolo,kam až dosáhl a uschlá tráva nebyla zřejmě nic moc.Napadlo nás donést mu zbytky slupek od melounů.Tak se stalo a „byl náš.“Někteří kolemjdoucí si všimli naší aktivity a další dny už nosili oslíkovi zbytky chleba a dalších potravin.Nebylo divu,že když jsme koncem pobytu na rozloučenou přinesli zvířeti další várku melounových slupek,dostali jsme košem.Nažraný,rozmlsaný oslík si slupek ani nevšiml.

Abychom se jen neváleli u vody,nechodili po nočních podnicích,nebo prohlíželi okolní zahrady s citrusy a záplavou kvetoucích rostlin,vyrazili jsme jeden den do kopcovitého okolního města.Příliš daleko jsme nedošli.Vedro nás ničilo a kolem nás byl jen prach a vyprahlá krajina beze stopy vody.V tuto chvíli chci říct,že si vážím vyváženosti naší přírody a zeleně s občasným deštíkem,ale za pár týdnů našeho studeného počasí budu jistě mluvit jinak.Prostě všeho moc škodí.Při tomto výletu jsme se vraceli po hlavní silnici vedoucí od severovýchodu nad pobřežím druhého prstu Chalkidiki-Sithonia.Asi půl kilometru před Sarti je benzínová stanice  s palmami a hned vedle ní,kousek níže ve svahu rostou 3 citrusové stromky,které zřejmě nikomu neříkají pane.Jedním z nich byl pěkný,ale usychající citroník se spoustou plodů i zralých žlutých,padajících.Přes silnici hned naproti je zahrada na samotě a uprostřed ukázkový citroník velikosti naší menší hrušně.

Z těch nej.. které zde zmiňuji není Řecko bez chyby.Pár negativ by se jistě našlo.Třeba po každé noci plné hostů se ráno taverny a další podniky pečlivě uklízely.Na závěr se vše proudem vody spláchlo na ulici,takže ráno a dopoledne kdy slunce pražilo do ulic se to i pěkně klouzalo a čpělo rybinou-prostě humus.Další věc,která mne drtila byla měna-eura.Kdo s uspokojením u nás sleduje ústup haléřů ze scény,těší se na euro a nezná zcela realitu,ten asi po připojení na společnou měnu řádně protáhne…Zlaté desetníky a dvacetníky.Při platbě jsme byli neustále obtěžkáni drobnými centy,které jsou opravdu těžké a ne jako naše haléře.Co však bylo nejhorší byly jedníky,dvojníky centy a peněženka byla stále naditá.Bylo obtížné se jich i zbavit.V některých obchodech jsme se setkali s ignorováním těchto nejdrobnějších centů a tak je možné,že v budoucnu je potká osud našich haléřů.

Po týdnu našeho pobytu došlo k malé změně v počasí.Zůstávalo nadále teplo,ale skončily dny se sluncem bez mráčku.Pro nás bylo nastalé počasí to ideální.Nejnápadnější změna byla na moři.Doposud fungovalo moře s brízou a klidnou hladinou ráno s pozvolným nárůstem vlnek,až po maximum vlnění odpoledne s večerním uklidněním.S nenápadnou změnou v počasí přišla dramatická změna na moři,které zůstalo večer rozbouřené.V noci vše gradovalo a dunění moře v podobě bouře bránilo usínání.V druhé polovině noci jsem i ve tmě viděl z terasy pěnivé vlny valící se na pobřeží.S velkým hlukem padaly na pobřeží a zaplavovaly místa pod lehátky a slunečníky.Vyšel jsem obdivovat to divadlo přímo na pobřeží.Ráno už se vše uklidňovalo i přesto to byla už za světla ještě pěkná podívaná.Do moře si až na pár jedinců nikdo netroufl.V této souvislosti dokonale zapracoval zákon schválnosti.V Sarti pracuje přidružená cestovní kancelář z Řecka,která pořádá výlety na zajímavá místa v okolí více či méně vzdálená.Jeden z těchto oblíbených výletů jsme počátkem pobytu zakoupili a těšili se na plavbu lodí kolem pobřeží i na volném moři.Díky zmíněné bouři byl výlet zrušen.Byl to snad jediný zrušený výlet v sezoně-právě ten náš..

Kouzelná byla svítání a východy slunce nad mořem.Nejdříve ještě za tmy bylo slyšet kohouty z okolí,poté začalo svítat kolem posvátné hory Athos tyčící se východně od nás z moře do výše 2033 m .n. mořem na konci prvního prstu Agion Oros,který byl od nás přes moře vzdálen 30 km ,přesto se majestátně tyčící díky své velikosti.Pak už se čekalo až se sluneční kotouč vyhoupne z moře nebo oparu nad mořem.Nejednou jsem si přivstal,abych  mohl spolu s racky být u východu slunce.Zdaleka jsem nebyl sám a mnoho turistů čekalo na to samé kolem nás.Šance,že v tuto brzkou ranní hodinu potkáte mezi turisty domácího Řeka byla srovnatelná s výhrou ve sportce.Dny dovolené v tomto ráji rychle ubíhaly,na konci pobytu se ochladilo a my jsme z útržků nově přijíždějících turistů,zaslechli,že na hřebenech našich hor už leží sníh a je velice chladno,tak jsme si slunce užívali do poslední minuty před odjezdem.Cesta zpět k nám do Česka byla cestou do horšího a studenějšího počasí.Již na první zastávce u řeckých hranic v horách fičel studený severák a ráno na území Srbska nás vítalo mlhou,zimou s +5 stupni,takže zdejší  prodejci zeleniny a dalšího ovoce nocujících u silnic byli řádně prochladlí a ohřívali u ohňů jako indiáni.Přes den bylo ještě v Maďarsku a na Slovensku celkem slunečno,ale do Čech se zatáhlo a u nás v podkrkonoší byla zima,zataženo a šero.Na Sarti bylo letos velice krásně,hlavně koupání bylo špičkové,ale i uličky a noční život s krámky a dobrotami neměli chybu-snad ještě ty ceny,ale loňské euro lehce pod 30 kč a letos kolem 24 kč udělaly řádnou změnu – jen tak dále.Rozhodně ve všech směrech převažují plusy nad zápory a zdejší občas zahlednuté „I love you Sarti“ nebylo jen prázdnými slovy.I na toto místo bychom se rádi vrátili.

                                                   Fotografie Sarti 2008