Cesta za tropy na jih Evropy
Sarti 2008
Změna je život,řekli jsme si v zimě,když
vybírali,kam koncem léta vyrazíme na dovolenou.Dlouhé zimní večery
bylo dost času spřádat sny o letních večer v prosluněném Řecku v době,kdy
už u nás počasí za mnoho nestojí.Tak dlouho nám druhý prst Chalkidiki
louskal před nosem,až jsme jeho vábení neodolali.Původně jsme uvažovali,jet
se opakovaně podívat do stejného místa jako loni,ale je přece tolik pěkných
míst a na Chalkidiki do Sarti jsme dostali jen ty nejlepší reference.Nakonec
je možné se vrátit na ta nejlepší místa s odstupem několika let, když
je s čím porovnávat.
Loni skončila v Řecku
pro středoevropana neskutečná vedra kolem plus čtyřiceti,dva dny před naším
příjezdem.Na jednu stranu jsem byl rád,stačily mi teploty,které byly době
našeho pobytu do třiceti stupňů.Na druhou stranu bych docela rád zkusil,co
u nás není možné zažít,v noci
25 st
,přes den lehce pod +
40 st
,proto jsem už dlouho před naší cestou do Řecka sledoval zdejší počasí
i neustávající vedra na konci srpna.Počátkem září bylo stále více jasné,že
z našeho nepovedeného končícího léta se během jednoho dne přesuneme do
rozpálené,téměř Africké výhně v Řecku.Po prvních slunečných zářijových
dnech u nás se zdálo,že to nebude takový skok,ale změna to byla velká a
tak jsme se v neděli 7.9. vydali na cestu.U nás se již počasí
kazilo,ale statečně jsme zhoršujícímu počasí ujížděli.Při každé
zastávce se však od severozápadu rychle zatahovalo a špatné počasí nám
bylo v patách.K trháku jsme nasadili až na dálnici k Brnu a tam
jsme oblačnosti definitivně ujeli i přes to,že to s námi pěkně házelo.Přezdívka
našich řidičů „Hopsaband“ seděla.V Brně na nás čekalo sluníčko a dále
k jihu se dále oteplovalo.Na Slovensku se teplota blížila třiceti stupňům,v
Maďarsku už bylo vedro a jistě nad třicet.Dále na jihovýchod teplota dále
stoupá a v podvečer v Jugoslávii je horko jaké jsem dosud u nás nezažil,teplota
je jistě blíže čtyřicítce,než třicítce a následující noc je také tropická,takže klimatizace pomáhá a zpříjemňuje další kilometry rozpálenou
jižní Evropou.Co mne zaujalo stejně jako loni,nebo snad ještě více,byly vysekané snad
stovky kilometrů ploch podél silnic v jižní Evropě.Nebyl to však jen
metr nebo dva od okraje komunikace,ale rozsáhlé plochy s pečlivě
obsekaným porostem kolem keřů a stromů.Na tom se musí podílet spousty
mechanizace,včetně lidské síly,kterou jsem samozřejmě nikde nezahlédl.Na
hranici s Makedonií stály dlouhé kolony autobusů čekající na odbavení
směrem na jih.Většina cestujících pobíhá a svačí venku.V celním pásmu
se objevuje nejdříve osamělý pes,zanedlouho další a brzy je to desítka
vyhládlých,ochočených psisek,kteří berou za vděk vším,co jim na dovolenou těšící
a veselící se turisté hodí.Tímto způsobem se ukrátili delší chvíle a
nad ránem už jsme na Řecké hranici.Vzhledem k tomu,že značná část
cesty probíhala po stejné trase jako loni ,poznávali jsme často známá místa.Svítá
a projíždíme Řeckem,kde to vypadá jako v buši,nikde stopy vody.Blížíme
se za světla k překrásnému městu Soluň.Projíždíme po kopcovitém
okraji města a skýtá se nám pohled na čtvrti města ozářeného vycházejícím
sluncem.V dáli už vidíme středozemní moře.Klesáme k moři a míříme
na druhý prst Sythonii,který objíždíme dlouho,často po okraji vysoko nad
pobřežím a nabízí se nám úžasné výhledy na modř čistého moře se zálivy,kterých
je na pobřeží nespočet.Na skalách nad námi jsou strže a hory porostlé
borovicemi.Všude vyschlá koryta a od slunce spálený porost,zelené jsou
pouze stromy a některé větší keře.Konečně definitivně klesáme k moři
a jsme v Sarti.První dojem je-malé zapadlé městečko,kde chcípl pes a
zanedlouho nám to delegát pobytu potvrzuje,že tady je to vlastně
vesnice…nevadí,alespoň tu bude klid.S naší českou vesnicí to však nemá
nic společného.Letovisko je mladé prosperující a velká část je nově
postavená v posledních letech.Přistavují se stále nové hotely a další
ubytovací kapacity.Češtinu tady slyšíte všude okolo a tak není problém
„hodit řeč“ a dozvědět se třeba od
turistů kteří sem jezdí mnoho let,že před 10 lety tady skoro ještě
vůbec nic nebylo a poslední roky to na Sarti žije.Samozřejmě v sezóně,která
zde trvá od května do října.Docela bych chtěl vidět to město duchů mimo
sezónu,kdy zde je jen pár starousedlíků.Místní posedávali po večerech ve
skupinkách stranou kolem domků tak trochu znuděně pozorovali davy
turistů vše fotografujících.Občas některý turista chtěl mít fotku se
zdejšími obyvateli a ti se zrovna ne moc nadšeni s turisty fotili.Viděl
jsem i případ kdy byli turisti hnáni s nadávkami,které bylo slyšet
snad až v horách nad městem.Všeho moc škodí.Někteří ze zdejších
však využívali vše nové co do zapadlé vísky přinášejí nové podniky a
spolu s turisty sledovali fotbalová utkání na velkoplošných obrazovkách
zmíněných podniků.My jsme se snažili vyfotit vše pěkné co v Sarti
je a přitom nikoho neotravovat,nejvýše někoho slušně požádat o kousek řízku
nějaké rostliny na zkoušku,zda půjde pěstovat v našich podmínkách.
Značnou pozornost jsme chtěli
vedle radovánek u moře věnovat i prohlížení rostlin citrusů ve volné přírodě
a zahradách.Když jsme přijeli na místo,pořádně jsme protáhli a stejně
jako na loňské dovolené se zdálo,že v letovisku mnoho citrusů není.Brzy
se vše změnilo a hned první citroníky rostly vedle hotelu.Jak jsme poznávaly
zapadlé uličky městečka,s nimi se objevovaly další a další citrusové
rostliny,které byli hlavně v zahradách u domů.V ulicích moc citrusů
nebylo,nejvýše do nich ze zahrad zasahovaly.Nejvíce to byly citroníky,i
pomerančovníků bylo hodně,většinou náš pohled přitáhly hustým tmavě
zeleným porostem a naprasklými plody stejně jako loni v Asprovaltě.Mandarin
bylo méně,ale také byly v několika odrůdách-tedy spíše klementiny.Některé
měli překvapivě velké,ještě sice zelené,ale ne už tak tvrdé plody.Dalších
mnoho rostlin citrusů nás čekalo v okolních zahradách dále od moře
na okraji letoviska.Tam jsme vyrazili o několik dní později,protože vedra
byla velká,teploty vysoko nad +
30 st
,takže jsme byli raději u moře.Jak v zahradách i ve městě byla většina
citrusů silně napadena puklicí.I přesto to byli nádherné rostliny,jako by
jim škůdce ani nevadil.Jistě v místě příznivých klimatických podmínek
citrusy bohatě plodí i se škůdci na rostlině,kdežto u nás,kde citrusy spíše
přežívají,je každé napadení škůdcem sráží a způsobuje problémy s rostlinami.Některé
citrusové stromky byly úplně obaleny plody,které byly překvapivě velké-nebo
spíše menší jako plody u mne na balkoně počátkem září,ale to bylo jistě tím velkým množstvím
plodů,které na velkých stromech při kvetení nikdo neprobírá.Citroníky v zahradách
měli plody zřejmě probírány a na stromcích byly krásné velké citrony v hojném
množství.I puklice zde byla méně a některé kmeny citroníků měly průměr
kmenu 15-
20 cm
.U těchto krásných stromů jsme vydrželi stát i několik minut a jen tiše
závidět-tohle u nás doma prostě nejde a nikdy nebude.Našli jsme i roubované
citroníky,ale většinou jsme měli dojem,že to jsou staré semenáče,pravděpodobněji
však byli možná roubovance tak staré,že místo srůstu už bylo zarostlé,že
nebylo znát.Nejhezčí stromky úplně rozeklané pod váhou plodů a mnohdy svázané
k sobě proti rozlomení,byly zřejmě řízkovance s mnoha větvemi
od země v podobě keře.Opět stejná zkušenost
loni o pár desítek kilometrů severněji v Asprovaltě.Na rozdíl
od zmíněného střediska však na Sarti nejsou k vidění vůbec žádné
bigarádie,které převládaly v Strimonickém zálivu.Když jsem uvažoval
proč,napadalo mne pouze jediné vysvětlení,že přeci jen na severu na okraji
pevniny a moře je přeci jen chladněji a tudíž chladu vzdornější bigarádie
nachází častější uplatnění než ostatní citrusy.V Sarti,které je
na „prstu“ obklopeným mořem bude v zimě jistě tepleji,pokud zde
mrzne,určitě slaběji díky vlivu okolního moře a také díky jižnější
poloze,proto jsou zde lepší podmínky pro citrusy,hlavně pro citroníky,které
zde byli velice časté.Některé byly opravdu velké stromy obalené dvěma
či třemi stovkami plodů jako naše hrušně.V nové jižní části letoviska
kde vznikají nové hotely i uličky se sází nová zeleň.Tady byli vidět už
citrusy velmi často.Podél silnic a pěších zón jsou mladé rostliny
mandarin,tedy spíše klementin.V okolních zahradách jsou i zde vidět citrusy
s mnoha plody.Chyběli jen bigarádie a grep.Marně jsem zde hledal
mrazuvzdorné citrusy trifoliáty a spol.V zahradách ani okolních kopcích
jsem nikde žádné neobjevil.Kdo by je tu také pěstoval,když zde
nemrzne,nebo jen velmi málo a lze zde pěstovat ostatní citrusy.Musí mít ale
nějakou vodu.Viděli jsme v některých méně udržovaných zahradách
usychající vinou révu,žíznící citrusové stromky se zkroucenými listy a
zhnědlými plody.Voda je tady problém.Pokud se nedodá voda,nic tady
neroste.Na skalách jsme viděli i uschlé kaktusy.Mimo moře není v přírodě
nikde žádná voda.Kde není zavlažováno je mimo stromů vše vyschlé.Některé
části osluněných svahů už byly spíše pouštěmi s uschlou na prach
rozpadlou trávou se zbytky pahýlů uschlých stromů.Podle toho jak to zde
vypadá se zdá,že zde řádně nepršelo několik posledních týdnů.Kde je
vláha tam je citrusům opravdu dobře.Na počátku září bylo v noci
kolem +
20 stupňů.Denní teploty kolem,ale spíše přes
30 stupňů
a celé dny svítilo slunce.Nebyla to však taková vedra jako ve vnitrozemí.Příjemně
se zde projevoval vliv moře,které vyrovnávalo-snižovalo rozdíly teplot mezi
dnem a nocí.Za těchto dní fungoval vítr bríza.Vzhledem k vlně veder v první
polovině září,jsme do města a k vodě
chodili hlavně z rána a později odpoledne.Kolem poledne bylo příliš
horko.Po loňském příznivém počasí nám kdekdo říkal,že nám počasí
vyšlo a druhý rok už takové štěstí mít v září nebudeme.Byli jsme
tedy v očekávání jak bude po počáteční vlně veder,po zbytek
pobytu.Nakonec počasí vyšlo skvěle,ochladilo se částečně na příjemné
teploty až koncem pobytu.Výrazně se ochladilo v den odjezdu.
Byli jsme ubytováni pár desítek
metrů od moře,téměř na břehu.Večer nám stačilo z terasy sledovat
ruch v jedné z hlavních ulic městečka,nebo přímo vyrazit do uliček
plné taveren a dalších obchůdků nabízející speciality a pochoutky nejen
Řecké kuchyně.Často jsme ochutnávali tyto speciality a ulehali značně
pozdě nasyceni pochoutkami dle našeho výběru.Přesto do usínání dráždily
naše čichové buňky další jiné vůně.V několika dnech pobytu bylo třeba
ochutnat zdejší gyros,suvlaki,tzatziki,kalamari,muszaku a další.Vzhledem k tomu,že
značná část obsluhy zdejších restaurací má českou nebo častěji
slovenskou obsluhu,bylo vše jednodušší a domluva snadnější.Gyros byl
vynikající a rád jsem porovnával chuť v jednotlivých podnicích.Jedna z
nejlepších pochoutek-suvlaki-grilované maso na špejli nemělo chybu.Nejlepší
byli stejně ale tzatziky,které díky speciálnímu řeckému jogurtu přímo
na tzatziky prostě u nás neuděláte tak dobré jako v Řecku.Ovoce jsme zde
kupovali v cenách podobných u nás,ovšem většinou v jiné kvalitě.Takové
domácí čerstvě natrhané broskve u nás nekoupíte a chuťově neměli
konkurenci.I melouny ,kterými jsme zaháněli žízeň ve zdejších vedrech nejčastěji,byly lepší než u nás.Zdejší sladkosti nebylo v plánu
ochutnávat,vždyť ty naše domácí jsou vynikající,ale bylo teplo,takže místo
klasického kafe tady frčí frapé a k tomu se hodí zákusek.A tak jsme
ochutnali pečlivě připravené zákusky z mnoha druhy krémů,sypané různými
strouhanými čokoládami.Další sladkosti v podobě palačinek s nespočtem
příchutí už byly příliš sladké.Stejně jako loni jsme ochutnali další
druhy chleba-dle mého mínění,čím světlejší tím lepší a jistě i
nezdravější.
Fantastické zde bylo koupání.Dlouhé
pláže s jemným pískem sváděli k lenošení na pláži.Komu se
nelíbilo válení na plážích spolu s ostatními,mohl si kousek za
letoviskem mezi skalami „zabrat“ některou z malých pláží mezi
skalami a mít svůj koutek jen pro sebe,nebo u vody jen s několika přáteli.I
my po počátečním koupání na hlavní pláži,dlouhé asi
2 km
,jsme objevili malý záliv s krásnou pláží asi
50 metrů
dlouhou ohraničenou skalisky s jemným pískem,pozvolným vstupem do moře
a průzračnou vodou,jako v ráji.Naučili jsme se tam každý den
chodit,spolu s několika dalšími turisty a po týdnu se naše téměř
rodinná sestava ustálila na počtu 10-20 lidí.I díky tomu postupně odložila
zdejší dámská část vrchní díly
plavek,což náležitě ocenila mužská polovina návštěvníků pláže.Dalšímu
svlékání bránil přísný zákaz pod pokutou 300 euro,platný v Řecku.Cestou
na tuto pláž jsme procházeli údolím s rozpadlou chatrčí.U kůlu byl přivázaný
oslík,který spásal vše okolo,kam až dosáhl a uschlá tráva nebyla zřejmě
nic moc.Napadlo nás donést mu zbytky slupek od melounů.Tak se stalo a „byl
náš.“Někteří kolemjdoucí si všimli naší aktivity a další dny už
nosili oslíkovi zbytky chleba a dalších potravin.Nebylo divu,že když
jsme koncem pobytu na rozloučenou přinesli zvířeti další várku melounových
slupek,dostali jsme košem.Nažraný,rozmlsaný oslík si slupek ani nevšiml.
Abychom se jen neváleli u
vody,nechodili po nočních podnicích,nebo prohlíželi okolní zahrady s citrusy
a záplavou kvetoucích rostlin,vyrazili jsme jeden den do kopcovitého okolního
města.Příliš daleko jsme nedošli.Vedro nás ničilo a kolem nás byl jen
prach a vyprahlá krajina beze stopy vody.V tuto chvíli chci říct,že si vážím
vyváženosti naší přírody a zeleně s občasným deštíkem,ale za pár týdnů
našeho studeného počasí budu jistě mluvit jinak.Prostě všeho moc škodí.Při
tomto výletu jsme se vraceli po hlavní silnici vedoucí od severovýchodu nad
pobřežím druhého prstu Chalkidiki-Sithonia.Asi půl kilometru před Sarti je
benzínová stanice s palmami a
hned vedle ní,kousek níže ve svahu rostou 3 citrusové stromky,které zřejmě
nikomu neříkají pane.Jedním z nich byl pěkný,ale usychající citroník
se spoustou plodů i zralých žlutých,padajících.Přes silnici hned naproti je
zahrada na samotě a uprostřed ukázkový citroník velikosti naší menší
hrušně.
Z těch nej.. které zde
zmiňuji není Řecko bez chyby.Pár negativ by se jistě našlo.Třeba po každé
noci plné hostů se ráno taverny a další podniky pečlivě uklízely.Na závěr
se vše proudem vody spláchlo na ulici,takže ráno a dopoledne kdy slunce pražilo
do ulic se to i pěkně klouzalo a čpělo rybinou-prostě humus.Další věc,která
mne drtila byla měna-eura.Kdo s uspokojením u nás sleduje ústup haléřů
ze scény,těší se na euro a nezná zcela realitu,ten asi po připojení na
společnou měnu řádně protáhne…Zlaté desetníky a dvacetníky.Při platbě
jsme byli neustále obtěžkáni drobnými centy,které jsou opravdu těžké a
ne jako naše haléře.Co však bylo nejhorší byly
jedníky,dvojníky centy a peněženka byla stále naditá.Bylo obtížné se
jich i zbavit.V některých obchodech jsme se setkali s ignorováním těchto
nejdrobnějších centů a tak je možné,že v budoucnu je potká osud našich
haléřů.
Po týdnu našeho pobytu došlo
k malé změně v počasí.Zůstávalo nadále teplo,ale skončily dny
se sluncem bez mráčku.Pro nás bylo nastalé počasí to ideální.Nejnápadnější
změna byla na moři.Doposud fungovalo moře s brízou a klidnou hladinou ráno
s pozvolným nárůstem vlnek,až po maximum vlnění odpoledne s večerním
uklidněním.S nenápadnou změnou v počasí přišla dramatická změna
na moři,které zůstalo večer rozbouřené.V noci vše gradovalo a dunění moře
v podobě bouře bránilo usínání.V druhé polovině noci jsem i ve tmě
viděl z terasy pěnivé vlny valící se na pobřeží.S velkým hlukem
padaly na pobřeží a zaplavovaly místa pod lehátky a slunečníky.Vyšel
jsem obdivovat to divadlo přímo na pobřeží.Ráno už se vše uklidňovalo i
přesto to byla už za světla ještě pěkná podívaná.Do moře si až na pár jedinců nikdo
netroufl.V této souvislosti dokonale zapracoval zákon schválnosti.V Sarti
pracuje přidružená cestovní kancelář z Řecka,která pořádá výlety
na zajímavá místa v okolí více či méně vzdálená.Jeden z těchto
oblíbených výletů jsme počátkem pobytu zakoupili a těšili se na plavbu
lodí kolem pobřeží i na volném moři.Díky zmíněné bouři byl výlet
zrušen.Byl to snad jediný zrušený výlet v sezoně-právě ten náš..
Kouzelná byla svítání a východy
slunce nad mořem.Nejdříve ještě za tmy bylo slyšet kohouty z okolí,poté
začalo svítat kolem posvátné hory Athos tyčící se východně od nás z moře do výše
2033 m
.n. mořem na konci prvního prstu Agion Oros,který byl od nás přes moře vzdálen
30 km
,přesto se majestátně tyčící díky své velikosti.Pak už se čekalo až
se sluneční kotouč vyhoupne z moře nebo oparu nad mořem.Nejednou jsem
si přivstal,abych mohl spolu s racky
být u východu slunce.Zdaleka jsem nebyl sám a mnoho turistů čekalo na to
samé kolem nás.Šance,že v tuto brzkou ranní hodinu potkáte mezi
turisty domácího Řeka byla srovnatelná s výhrou ve sportce.Dny dovolené
v tomto ráji rychle ubíhaly,na konci pobytu se ochladilo a my jsme z útržků
nově přijíždějících turistů,zaslechli,že na hřebenech našich hor už leží sníh a je velice chladno,tak
jsme si slunce užívali do poslední minuty před odjezdem.Cesta zpět k nám
do Česka byla cestou do horšího a studenějšího počasí.Již na první
zastávce u řeckých hranic v horách fičel studený severák a ráno na území
Srbska nás vítalo mlhou,zimou s +5 stupni,takže zdejší prodejci
zeleniny a dalšího ovoce nocujících u silnic byli řádně prochladlí a ohřívali
u ohňů jako indiáni.Přes den bylo ještě v Maďarsku a na
Slovensku celkem slunečno,ale do Čech se zatáhlo a u nás v podkrkonoší
byla zima,zataženo a šero.Na Sarti bylo letos velice
krásně,hlavně koupání bylo špičkové,ale i uličky a noční život s krámky
a dobrotami neměli chybu-snad ještě ty ceny,ale loňské euro lehce pod 30 kč
a letos kolem 24 kč udělaly řádnou změnu – jen tak dále.Rozhodně ve všech
směrech převažují plusy nad zápory a zdejší občas zahlednuté „I love
you Sarti“ nebylo jen prázdnými slovy.I na toto místo bychom se rádi vrátili.
Fotografie Sarti 2008