Řecko 2011 Ostrovy Řecka 3 Kréta Platanias

Řecko 2011 Ostrovy Řecka 3 Kréta Platanias , Chania , Rethymno , Heraklion,Kasteli

Kde uzavřít putování po ostrovech Řecka,než na největším,nejjižnějším z nich – na Krétě.Tedy jasná volba pro největší ostrov středomoří.Tady se narodil Zeus,léto je nejdelší z celého Řecka,slunce zde svítí 300 dní v roce.Pobyt nám vyšel na druhou polovinu července,takže slunečné,horké počasí bylo takřka jistotou,v době,kdy u nás bylo proměnlivé nic moc léto.A to u nás mělo být ještě hůře,což jsme s takovým předstihem nemohli vědět.A tak jsme vyrazili na nejjižnější ostrov Řecka.Noční cesta do Prahy za občasného slabého deště po špatných a ještě horších silnicích plných výmolů,s objížďkami a zúžením do jednoho pruhu,nás ani nenechali usnout.Na letišti už vidíme na odletových monitorech náš let,posíláme kufry do letadla,dostáváme letenky a čekáme na odlet.Svítá,nastupujeme do letadla a startujeme z Ruzyně,kde je polojasno a slušná viditelnost.Letadlo je Boeing 737-800 nové generace a let vede přes okraj Vidně,Maďarsko,Srbsko,Makedonii,Soluň,ostrovy Sporády-Evia,Skiathos,poté z točení k jihu,přes okraj Athén a jih Peloponesu,kde začíná klesání Krétským mořem k jihu na Krétu.Jen pod námi zmizí poslední zbytky pevniny jižního Řecka,vidíme v dáli nad mlhavým příkrovem vzdálené vrcholky hor.To už je Kréta-ostrov slunce.Počasí během letu bylo značně rozdílné.V Praze polojasno,vzlétáme k místní oblačnosti,brzy jsme nad ní a pod námi se zatahuje hustou vrstvou oblačnosti,pod kterou není nic vidět.Oblačná vrstva je vcelku jednotvárná,jen výrazný bouřkový oblak s cirovitou kovadlinou někde na Moravě,vrhá velký stín k západu ve svitu vycházejícího slunce.Už jsme nad Vídní,která je pod oblačností a ta zakrývá i Maďarsko,kde už občas na zemi něco vidíme.Nad Srbskem a Makedoníí je polojasno,až skoro jasno se slušnou viditelností.Teprve až nad Srbskem se ztrácí z dohledu velký bouřkový oblak nad Moravou,který je v dáli na severu stále vidět,ale je překrýván stále další a další oblačností.Přelétáme hranice Řecka a za pár minut už vidíme hladinu moře.V teplém vzduchu nad Řeckem je minimálně oblačnosti,ale se špatnou viditelností,takže nejsem schopen přesně určit ostrovy pod námi.Viditelnost se zlepšuje až nad Krétským mořem.Při zpáteční cestě bylo oblačnosti mnohem více po celou dobu letu,ale v chladnějším vzduchu byla viditelnost velice dobrá,takže pobřeží Řecka,letiště na Skiathosu,záliv s molem na Skopelosu,vedlejší ostrov Evia a Alonnisos i další ostrovy,byly dobře viditelné.

Přistání na Krétě,je ve městě Chania na poloostrově,východně od města,který je dosti vysoko nad hladinou moře.Z letištěm jedeme busem na hotel.Klesáme do samotného města Chania.Ze serpentin vedoucích od letiště do města se nabízí nádherný výhled na záliv Souda,o kterém ještě bude řeč.Za chvíli jsme ve městě Chania,která je největším městem na severozápadním pobřeží Kréty a do roku 1972 byla hlavním městem Kréty.Nyní je hlavním městem ostrova Heraklion.Mohutná horstva lemují celou Krétu a většina z nich má nejvyšší vrcholy nad 2000 metrů ,jak vidíme z mapy.Nejvyšší vrcholy mají téměř 2500 m .n.mořem a jak se dozvídáme,sníh na hřebenech svítí až do června.Naše severní pobřeží je rovinatější-má mírnější sklon k moři a je zde poměrně široká,úrodná část,s místními kopci,které se zvedají k jihu do vysokých hor.Za nimi je jižní pobřeží ostrova,kam hory spadají příkře k pobřeží,zde je hustota obyvatel mnohem nižší v podobě menších měst.Všechna větší města jsou na severním pobřeží ostrova.

V rámci možností počasí Čech,které umožňovalo jakési občasné opálení před samotnou dovolenou,jsem jel na Krétu vcelku opálen,jenže Africké slunce je jiné kafe a opalovalo to úplně jinak,ať jsme chtěli nebo ne.Po dvou dnech byli všichni červení jak raci a bylo potřeba si dát pauzu.Počasí na Krétě fungovalo poměrně odlišně,než jinde v Řecku a na ostrovech.Ve dne byl většinou klid,nebo jen slabý vítr,velmi teplo nad +30 stupni-kolem + 35 st . ukazovaly zdejší teploměry,kterým jsem moc nevěřil.Po denním,takřka bezvětří se večer zvedl slabý až mírný vítr,který vál až do rána,kdy dopoledne slábnul.Nebyla to bríza vanoucí ve dne z moře a v noci opačně.Po několika dnech měla vedra dle výhledů zesilovat a na Krétu měl fouknout horký vzduch z Afriky.Stalo se.Mírný jihozápadní vítr vanul ve dne v noci.Vítr byl horký,velmi suchý,takže vedro bylo snesitelné,i přes to,že předpovědi Řecké televize dávaly pro Krétu maxima +39+40 stupňů.Po horkém dni,foukalo večer a teplota byla i v noci kolem +30 stupňů.Až ráno se ochladilo k +27.Další dny už byly mírnější tropické teploty,větrno s většími vlnami na moři.To bylo úplně jiné počasí než v Evropě,která byla rozdělena na tu západní,kde bylo deštivo a chladno se sněhem v Alpách.U nás v Česku bylo také deštivo,o něco tepleji,ale celkově chladné léto.

Podivně měřil můj Max-Min teploměr,který schován ve stínu,ukazoval většinou jen slabě přes +30,i když bylo určitě větší horko.Jenže u nás doma po mnoho let spolehlivě fungující teploměr,tady nefungovat a indexy zaznamenávající nejnižší a nejvyšší hodnoty se stále topily ve rtuti.Nevím,jestli nadmořská výška u hladiny moře mohla teploměr ovlivňovat,ale po příjezdu domů teploměr opět spolehlivě funguje.

Městečko Platanias,kde jsme byli ubytováni leží 13 km východně od Chania.Platanias plynule přechází na pobřeží v o něco menší Agia Marina,ale hotely a obchody jsou po pobřeží až do města Chania,takže tato města jsou po pobřeží už jako by spojena.Hned při příjezdu do města odbočkou z národní silnice,jsem si všiml velkého zahradnictví.Je to spíše několik menších zahradnictví dohromady na neskutečné ploše.Hned jak jsem po příjezdu obhlédl ubytování a moře jsem se tam vypravil a nevěděl kde začít…Upoutaly mne velké skleníky.Na co,tady v Řecku?Později zjišťuji,že skleníky jsou spíše stíníky.Mají otevřená okna i dveře,zatřené střechy,takže uvnitř je šero,vlhko,teplo,ale ne ten venkovní žár a uvnitř spousty,převážně mladých-množených rostlin,které by silné slunce upeklo.Jdeme na venkovní záhony.Je poledne,ve stínu hodně přes +30 stupňů a na slunci žár.Ještě,že okolo cáká voda,osvěžujeme se,ale nemohu fotit,každou chvíli může odněkud přilétnout sprška vody.Záhonů jsou spousty.Moc toho mimo citrusů neznám,takže poznávám avokádo,levandule,fíkovníky,paw paw,myrty,oleandry a další rostliny,hlavně olivovníky-symbol Řecka.Mají jich zde tisíce kusů,všech velikostí od půl metrových prutů s malou korunkou,přes stromky,po normální velké stromy v obrovských snad tunových květináčích.Takže kdo chce na zahradě hotový strom olivovník,stačí objednat,bagr,jeřáb a zasadit.Některé z těch největších květináčů už byly celé popraskané od rozpínajících se kořenů.Několik velkých stromů už bylo jen s balem-na ty už květináč není…Všechny byly ale vzorně zality.V prvním ze zahradnictví byly i citrusy.Bylo to jen několik citroníků a to docela zklamalo,ovšem to ostatní stálo za to.V další části zahradnictví,jsem nevěděl kam dřív…stovky rostlin citrusů v řadách.Jedna rostlina jako druhá a jen potvrzení z minulých let.Řekové znají jen jednu podnož a starý pán mi to potvrzuje,když ukazuji na spodní část pod roubem…neratzia - bigarádie.Zkouším na něj vyrukovat s názvy trojčetných hybridů,ale kdepak,jako bych byl z jiné planety.Starý pán nezná anglicky,i tak je mi jasné,že tady nějaké citrumelo,citranž,nebo trifoliátu neznají,nebo znají,ale nepoužívají.Citrusy jsou nádherné.Ty větší kolem metru,po nedávném střihu zrovna raší.Na dalších zastíněných plochách pod plachtami,ve sklenících jsou snad tisíce podnoží bigarádíí,v různých velikostech,od těch právě vyklíčených s pár lístky a přesazených do pevných igelitových vaků,přes větší,asi půlroční,až po ty hotové k roubování.Nakonec jsem na okraji zahradnictví na okraji odpadu našel trifoliátu.Jak sem byla vyhozena,většina kmenu uschla a ležela na zemi,ale nějaký kořínek se uchytil do země a od balu rostl kmínek nový.Tady roste všechno,pokud je voda.Kréta je jeden velký vodovod,se stovkami kilometrů hadic a kabelů s rozvody vody.Všude se zalévá,kropí,zavlažuje.K tomu celé dny slunce,to pak roste,ale nikde žádný nedostatek vody.Jak se dozvídáme,Kréta má velké podzemní zásoby vody,které se naplní v při vydatných deštích v lednu a únoru,kdy zde prší takřka denně.Zpět do zahradnictví.Personál byl k našemu zvídání velice vstřícný a ochotný.Na naše dotazy nás hned zavedly k rostlinám.Žel ty byly značeny jen řecky,takže odrůdy u citrusů pro nás zůstaly utajeny,pokud jsem je nepoznal podle plodů jako třeba u kumkvatu Fortunela margarita.Spíše jsme to procházeli a vše prohlíželi,otravovat jsme příliš nechtěli,protože v zahradnictví měli velice napilno.Nakládali a odváželi velkou zásilku avokáda.Ostatní pilně přesazovali,zalévali,stříhali a občas ukázali ke chlapíkovi,který stále pobíhal,něco ukazoval,pokřikoval…šéf,jsem vyrozuměl…

Při návštěvě zahradnictví,jsme se brodili v cestičkách schnoucími ostříhanými větvičkami citrusů,které sem byly po ostříhání stromku naházeny,tak mne napadlo,to by bylo roubů,u nás občas hodně sháněných.Samotné rostliny byly bez plevele,většinou v pevných igelitových pytlích místo květníků.Větší rostliny už v květnících.Opět stejný poznatek jako minulé roky.Hlína v květnících světle hnědá,ztvrdlá jako kámen,na kypření v takovém množství čas není.Přesto citrusy nádherné,kvetoucí s plody.Na listech byly vidět zaschlé stopy po nějakém postřiku modré barvy,který jsem později mnohde viděl i na další zelenině.Na konci zahradnictví byla velká hromada zeminy,z níž už byla dobrá polovina odtěžena.Byla to právě ta suchá světle hnědá hlína z květníků,ale tady byla ve formě prachu,nakypřeného nevím čím.Připadlo mi to jako kokosové vlákno,ale to by ho musel být vagón.Potom by zase v květnících ta zemina neměla být tak ztvrdlá..Roubovanci už měli místo roubování srostlé většinou tak,že bylo možné jen tušit místo srůstu podnože a roubu.Pokud už něco poznat bylo,řekl bych,že roubují za kůru,nebo očkují.Dost jsem byl překvapen výškou roubovanců.Tady na jihu - v Řecku je trend vysoký kmínek na zasazení do zahrady,ale ve zdejším zahradnictví byly kmínky nižší,většinou kolem půl metru,u kumkvatů dokonce nízké jako u nás.Z tohoto zahradnictví,jsem měl dojem jako u nás z Adavo…že zásobují hotovými rostlinami ostatní zahradní centra v okolí.

V samotném městečku byly k vidění většinou osamělé stromky pomerančovníku,nebo citroníku,ale mnoho jich nebylo.To kolem města a v okolních vesnicích jsou k vidění nádherné citrusové sady.Tohle jsem ještě nikde v Řecku neviděl a chtěl jsem to vidět.Až tady na Krétě jsem viděl tak rozsáhlé pomerančové háje s desítkami či stovkami stromů v řadách.Většinou v jednom sadu byly stromy upraveny po řadách tak,že několik řad byly stromy omlazené-bez plodů,ani nekvetly,jen obrůstaly,přes 2-3 roční omlazené stromy,které bujné obrůstaly s několika plody,přes stromy které už byly déle omlazeny,byly ještě menší,ale už slušně plodily,až po ty staré bohatě plodící.Staré plodící stromy byly v sadech většinou sklizeny a zelenaly se na nic letošní plody.V mnohým sadech však sklizeno nebylo a úrody buď hnila na stromech nebo se vyschlá válela na zemi.U pozdnějších odrůd byly plody bez viditelných vad a tak jsme ochutnávali a porovnávali jednotlivé stromy.Pomeranče byly velice dobré-šťavnaté.Všechny na podnožích bigarádie-to je jisté,takže rozdíly byly jen v roubovaných odrůdách.Nejčastěji to byly menší pomeranče,které běžně v obchodě nejsou,ale chuťově o mnoho lepší než ty z hypermarketu.Další odrůda velké s tlustou kůrou,plody velice podobné odrůdě Navel,ale Navely měly slabší slupku,mnohem hůře šly loupat.Porovnávaly jsme je i s koupenými pomeranči z jednoho z obchodů,který je hrdě prodával jako“orange Platanias“.Pokud to nebyl jen obchodní trik-byla to nejspíše pravda a pomeranče se vzhledově i chuťově velice blížili těm co jsme ochutnávali venku v přírodě.Jen byly trochu větší a měly slabší slupku,což mne mátlo,ale jinak ty kupované byly ukázkové plody ze sorty Valencia..Pokud se tedy nemýlím.Na druhou stranu,zase zdejší plody byly samá šťáva a minimum vnitřních slupek,které jsou příznačné pro pomeranče Valencia.Jenže srovnávat plody kupované u nás v zimě v obchodě s těmi zdejšími,ať už utrženými,nebo prodávanými také asi nelze,takže….závěr skoro žádný,jen,že utržený čerstvý pomeranč je něco úplně jiného než gumová sušina koupená při předvánočním jančení v našich obchodech.

Většina zdejších sadů měla zavlažování,které bylo rozvěšeno po stromech,další sady byly upravené bez plevele s uvláčenou půdou i se závlahou a podle toho to vypadalo i na stromech.Naopak starší sady bez zřejmého majitele byly bez zavlažování,zarostlé do křovin,které mnohdy pohltily menší pomerančovníky,z nichž některé už byly uschlé.I přes tuto zanedbanou péči se v těchto sadech našly nádherné velké stromy obalené plody.V jednom z těchto sadů to bylo mnoho takto velkých stromů se stovkami přezrálých plodů.Říkám si:Nejdříve práce-natáčení,focení,pak zábava-ochutnávání.Než jsem vytáhl kameru,z pod jednoho pomerančovníku na mne cení zuby metrový buldok a vůbec nevypadal,že by chtěl se mnou pokecat o pomerančích…Zahájil jsem pozvolný ústup-zpětný chod,hlídač se spokojil s mým odchodem a já se odtamtud rychle vytratil.Škoda,to místo stálo alespoň za pár fotek,vždyť jsem zde byl teprve třetí den,ale, později jsem našel další podobná místa.Jak už jsem zmínil,většina sadu byla upravena a sklizena.Jinde doslova Řekové seděli a přezrálé plody padali ze stromů,ale je to logické,když citrusy jsou zde na každém kroku a plody pomerančů nejlevnější z ovoce,které zde můžete za kilogram koupit.Ani brambory,rajčata,citrony,nic nestojí méně než pomeranče.Ploty kolem zahrad a sadů citrusů,nebo olivovníků jsou přírodní-z bambusů.Plot je to parádní,pokud se uvnitř zahrady osekává a to je nutnost,protože bambus stále rychle obrůstá a přihodí se to do zarůstající stěny,je z toho za čas úplná neproniknutelná,neprůhledná hradba.Mnohdy jsme ani nezjisti co uvnitř takové zahrady je,pokud tam náhodou ze strany od silnice nebyl vysekán vchod.Výška plotu 3-4 metry-to nepřelezete..Proto nám některé sady jistě zůstaly utajeny.Zase tak skvělé to s tím plotem ale není,jak nám ukazoval jeden majitel sadu a nejčastější jeho slovo "problém" vystihovalo sekání spoust bambusů a hory odpadu z plotu,který tady vzhledem k suchu asi není možné jen tak spálit.Jednou si takhle šlapu,kolem takového plotu a nevěřím vlastním očím.Z bambusového plotu visí citrony.Říkám si tady na Krétě je už možné asi opravdu vše,ale to už je trochu moc…samozřejmě v plotu byl zarostlý okraj sadu kde rostly citroníky,kterým nedostatkem světla v bambusu zcela opadaly listy,ale žluté plody citronů visely z plotu přímo nad cestou.Nejednou jsme přišli na místo,které bylo dříve asi zahradou,ale nyní to bylo zaplevelené místo s 2-3 metrovými kopečky.Celé to vypadlo velice zvláštně,ale ty kopečky byly pod plevelem zarostlé pomerančovníky.Přesto,že některé zahrady byl utopeny ve stínu větších olivovníků,či jiných stromů,citrusové stromy na nich skvěle plodily.Na takových zapadlých zahradách byly k vidění staré mohutné pomerančovníky,obalené plody.Zkoušel jsem je alespoň přibližně spočítat a plodů mohlo být na jednom stromě 200-300.

Překvapil mne jeden menší sad,který měl rovnoměrně rozložené stromy,klasické citrony,velké citrony-zřejmě kříženci s cedrátem,pomeranče,pak velké pomeranče kolem 350- 400 gramů a to nejlepší na závěr,růžové grepy.Nejbližší obyvatel-zřejmě majitel nejevil o sad přílišný zájem podle spadaných grepů i pomerančů.Na otázku prohlídky jen mávl rukou do sadu a jel pryč..a tak jsme prohlíželi,ochutnávali,a fotili a že bylo co.Tam jsme se ještě několikrát vrátili.Citrusy na ostrově rostly parádně,vlastně jediný,poměrně častý problém,který tady na rostlinách byl vidět,jsou holé části suchých větví.Ostatní část stromu byla v pořádku,ale celý strom měl méně plodů,nebo žádné.Takže to možná byla některá z citrusových chorob,které neznám,jako je tristeza mal seaco,či jiná.Nejvíce byly postiženy pomerančovníky,ale vzhledem k tomu,že zde převládají (cca 90% rostlin),není to úplně vystižné.U citroníků byly nejčastější vadou světle zelené,nebo přímo žluté listy.To mohlo být nedostatkem vody.Na jednom místě byl parádní sad mandarin.Plody většinou popadané,stále jich však na stromech bylo dost,aby sváděli utrhnout a ochutnat.Bylo to však v rušnější části města,tak to nebylo vhodné.Později mi to nedalo,jeden plod jsem ochutnal a byl vynikající.Podnože stromů byly samozřejmě bigarádie,mandariny šly snadno loupat,měly dost semen.Z toho co znám,nebo jsem ochutnával mi připadaly něco z řady unshiu,ale plody byly jistě loňské,což při rannosti unshiu mandarin neodpovídá.Hned kousek vedle byl další sad pomerančovníků na menším pozemku a tak byly stromy nasazeny mnohem blíže u sebe a nyní měly zcela srostlé koruny do sebe.Pod stromy v sadu bylo úplně šero.Sad byl dost zanedbaný a tady jsem si uvědomil,kolik sadů je opuštěných,zarostlých,nebo jim není věnována patřičná péče,mnohdy s rozpadajícím se stavením-malým domkem,kdy stárnoucí majitel už nestačil na údržbu sadu,nebo zemřel a pozemku se stromy se nikdo neujal.Mladí Řekové měli jiné zájmy,než udržovat,či rozvíjet sady a tak pokud jsme už zde někoho potkali,byla to starší generace zdejších obyvatel.Mladší generace zdejších obyvatel pracovala v nespočtu zdejších taveren,půjčoven,marketů,hotelů.Mnohdy jsme jen v úžasu zjistili,kolik jazyků,alespoň v základu,zdejší znají,aby byl uspokojen zdejší turistický ruch.Celé rovinaté pobřeží je poseté ubytovacími zařízeními,různé kvality.Na okraji Platanias směrem na Agia Marina je návrší s restauracemi a hotely,ze kterých je parádní výhled na město i záliv.Druhá strana vršku odvráceného od moře má kostelík,stará stavení s uličkami.Tato místa mi velice připomínala Skopelos.Z místa našeho pobytu bylo jen asi 13 km do města Chania,která je perlou Kréty.Autobusy do města jezdí poměrně často,ale jízdní řády nikde.Bylo nám řečeno,že stačí na zastávce na projíždějící autobus zamávat…Někdy nám projíždějící řidič také zamává a pojede dál,ale nějaký bus nám zastaví…Stejně tak je to s pravidelností linek,kdy občas nějaká vynechá,nebo ty první ranní spoje třeba nejedou,protože je moc brzy a ty poslední večerní spoje třeba odpadnou…Nepříliš povzbuzeni realitou jsme si jeden den na bus mávli.Zřejmě jsme mávali jak o život,protože hned první spoj do města Chania nám zastavil,jenže dveře u řidiče zůstaly zavřeny-nastupuje se těmi zadními,kde už čeká průvodčí,který cestujícímu prodá lístek do žádané stanice.Řidič jen řídí,občas na sebe křiknou s průvodčím.Z toho plyne,žádní nepoctiví cestující,kteří by jeli zadarmo,jen jedna pracovní síla navíc.Cesta do města vede téměř stále po pláží,až do centra města se vzdalujeme od moře.Příjezd do Chania v ranních hodinách nás překvapil hustou dopravou a na rozdíl od rekreačních středisek to tady žilo.Hned jak jsme na místě,míříme do přístavu plného památek se zbytky starého opevnění , majáku,hlavní třídu Chalidon a do starého města,kde mi to v úzkých uličkách připadá jako někde v Orientu,než v Řecku.Atmosféra zcela jiná,než jinde v Řecku a je znát,že tady na Krétě 300 km od Afriky,200 km od malé Asie a 150 km od pevninské Evropy se protínají kultury různých civilizací.Chvilku jsme se zdrželi u paní a jejím obchodě s uměním s krásnými obrázky řeckých motivů s pozlacením.Znala velmi dobře anglicky,takže se nás ptala odkud jsme a že Čechy zná-Prahu,Karlovy Vary.Vyprávěla nám o svém umění,ale zase tak dobře anglicky neznám,takže jsem moc nerozuměl.Hned vedle jejího domu je hotel Porto del Kolombo,ve kterém je web kamera,snímající záliv Chania i s majákem.Na obrázky z této kamery jsme se už dlouho předtím doma dívali a snili,že se sem jednou podíváme.Procházeli jsme staré město a obdivovaly starou architekturu se zbytky opevnění,do něhož jsou zasazeny nová stavení,většinou hotely,nebo restaurace.Dopoledne ve městě život ještě více ožil a proudy turistů houstly,přesto po opevnění a hradbách cestou k majáku nás mnoho nešlo.Ve staré části přístavu vidíme menší staré rozpadlé lodě s rezavými řetězy,které tady musí ležet už desítky let,stejně jako některé části opevnění ponechané svému osudu a rozpadající se,na rozdíl od toho opraveného a udržovaného.Odpoledne se to v rozpáleném městě hemžilo jako v mraveništi a domácí Řekové zde byli asi v menšině proti záplavě turistů,kde ani čeština se neztratila.To bylo dobře vidět-či spíše slyšet na bleším trhu v úzkých uličkách.Odpolední návrat z města byl jak se patří.Hlavní ulice nebylo možné pěšky přejít,pokud zde nebyl semafor.Mnohdy jsme již přecházejíc byly v polovině vozovky,ale projíždějící auta a hlavně po okrajích kličkující motorky nás zase zatlačili zpět na okraj silnice.Konečně jedno auto odbočuje a dav pěších se valí přes silnici.Z nádraží vyjíždíme do přeplněného města.Náš průvodčí z ranního autobusu,teď sedí už za volantem a má se co otáčet.Proplétáme se uličkami,řidiči na sebe pokřikují.Okolo stojící auta doslova otíráme našim autobusem,který si nadjíždí na chodník,aby projel.Jsme venku z města,vše se uklidňuje a zanedlouho vidíme moře a naše hotely.Během dalších dnů pobytu se naskytla možnost,jet do hlavního města Kréty-Heraklionu,vidět paláce Knossos ,známého minojskou civilizací z dob před naším letopočtem.Kréta je známá počátky Evropské civilizace a palác Knossos je jeho hlavní nejviditelnější část.Vyrazili jsme časně ráno z našeho letoviska severním pobřežím Kréty.Projíždíme po pobřežní silnici a u města Chania najíždíme na národní silnici.S jen mírným provozem míříme na východ.Po projetí města a šíje poloostrova na kterém město leží,už vidíme záliv Souda-tentokrát z jihu.Záliv je a vždy byl strategickým místem Kréty, o čemž svědčí základna NATO,USA i Řecké armády.Z nedalekého letiště,které je rozděleno na civilní a vojenskou část velmi často startovaly stíhačky NATO,směřující na Lybii.Převážně podél pobřeží směřujeme,ale občas už stoupáme více do hor.Zcela do zálivu k moři se vracíme ve městě Rethymno,které je dalším velkým městem severního pobřeží ostrova.Město má stejně jako Chania,opevněný přístav z dob,kdy Kréta byla po staletí těžce zkoušená válkami.Za městem ještě chvíli pokračujeme pobřežními zálivy a stoupáme do hor serpentinami.Zvolna se blížíme k městu Heraklion.Jedeme většinou po dálnici,nebo silnici vyšší třídy.tzv. Krétské národní silnici,která vede celým severním pobřežím ostrova a výrazně urychluje dopravu.Z hor klesáme přímo k Heraklionu.I tady jsou památky z historie Kréty,podobný přístav s opevněním z dob turecké nadvlády,kdy zdejší kostely byly přestavovány na mešity.Objíždíme město a cedule nás vedou na Knossos.Konečně jsme na místě,kde se psala historie v 15.století před našim letopočtem.Jdeme na prohlídku a posloucháme poutavé vyprávění o minojské historii a zdejších stavbách,včetně spekulací a nepotvrzených domněnek,které uvádějí jednotlivé vědecké prameny.Kolem nás ožívají mýtické postavy dávných časů krále Minoa,přidávají se postavy Ikaruse a jeho bájných křídel,Minotaura a dalších.Historie je doslova prosáklá krví,úskoky,lstmi i hrdinstvím bájných postav.Do toho největší pohroma pro Krétu i minojskou kulturu dávné minulosti,kterou byl výbuch mega sopky na Théře(dnešní Santorini).Tato erupce byla údajně několikrát silnější než výbuch sopky Krakatoa.Nejdříve vlna tsunami,poté žhavý popel který zapaloval vše na ostrově Kréta,zničili část zdejších památek.U vchodu na Knossos je džus bar,kde lisují šťávu z čerstvých pomerančů,kterých jsou všude okolo plné koše.Poté jedeme do hor do výrobny keramiky. Moc jsem od toho neočekával,zajímal mne hlavně Knossos,ale nakonec jsem byl rád,že jsem do Annopoli jel.Exkurze v rodinné firmě Kaparounakis byla moc zajímavá.Vyrábí tady opravdu pěkné kousky keramiky jak pro normální použití,tak i suvenýry pro turisty s motivy řecké historie.Kdo chtěl,ochutnal pohoštění,vína,džusu i místního tvrdého chleba,který se pokapával olivovým olejem.Tak jsem to alespoň viděl,raději však nezkoušel.Nakonec míříme přímo do Heraklionu,který se v řečtině píše Iraklion,protože Řekové písmeno H nemají.Ve městě je prvním naším cílem přístav.Od náměstí,ulicí 25.srpna scházíme k moři do přístavu.Za zálivem s přístavem je letiště,odkud velmi často startují letadla známých leteckých společností a hned na přístavem po vzletu točí ostře od města nad moře.Přesto několik strojů za odpoledne prolétlo velmi nízko nad městem.Vracíme se zpět,v Rethymno projíždíme krokem podvečerní dopravní špičkou.Při zpáteční cestě zněl klakson autobusu mnohem častěji než u nás doma.Troubení je jedním z Řeckých národních sportů,na Italy to však asi nemá.Už jsem zmiňoval,že za hustého provozu nemáte šanci přejít ulici-tedy,že by vás někdo ohleduplně pustil.Jednou se nám to však v Řecku stalo,řidič zastavil a pokynul nám abychom přešli…možná to byl Čech,nebo jiný turista v zapůjčeném autě..ovšem ihned jak zastavil,strhla se za ním smršť troubení a některá z aut začala předjíždět ta ostatní…

Od našich průvodců jsme mnohdy vyslechli i úsměvná vyprávění o životě v Řecku.K tomu sedělo,že Řeckou oblíbenou disciplínou,je neplacení daní.Situace v Řecku je asi každému známa,ale tady je vše v klídku a pohodě.Sezóna běží,staví se stále nové hotely.Nebýt toho turismu a příznivého klimatu,kdy tady roste vše,tak těžko říct,co by Řekové dělali.Průmysl takřka žádný a i kdyby,kdo by tam asi dělal?Tím nechci říct,že se tady nic nedělá,ale vše je většinou v rámci menších,hlavně rodinných firem.Konečně jsem tady na Krétě viděl pořádné sportovce,jenže ouvej-byli to hlavně turisté na kolech a běžci odbývající si své ranní kilometry.Nakonec jsem však nějaké cyklisty potkal,kdy ve dne v plném horku stoupali do kopců.Nevím,jestli by mne v těch kopcích dostali,ale v tom horku určitě ano.

Další místo,kam jsem se chtěl zajet podívat,bylo město Kasteli.Pro cestu do města asi 30 km vzdáleného jsem zvolil kolo z půjčovny,které nebylo nic moc,takový těžký držák co asi vydrží vše.Celé bylo malé s krátkou sedlovou trubkou,kterou jsem měl vytaženou nad maximem.Vyjížděl jsem brzy ráno s východem slunce s úmyslem nejet tam i zpět stejnou trasou,proto do Kasteli jsem zvolil „starou silnici Chania-Kasteli vedoucí přes hory.Pobřežní kilometry na rozjetí byly v pohodě,přede mnou však roste hradba kopců,které budu stoupat.Hned za Kolimvari začíná táhlé stoupání,spíše serpentinami,postupně mírnější jak se blížím a projíždím pod hřebeny vršků na kterých jsou vysílače zřejmě mobilních operátorů.Občas se už otvírajíce zatáček výhledy na záliv,kde Kasteli leží.Na svahu sousední hory o pár desítek výškových metrů níže vidím novou rychlostní silnici,kterou pojedu zpět.Nikde okolo to už o mnoho výše není,tak se jede mírně nahoru a dolů až na jednom pěkném místě u cedule vesničky Plakatona se otvírá pohled dolů na záliv.Začíná dlouhý sjezd dolů s nespočtem zatáček,který se nad Kasteli mírní.Zatímco u města Chania a Platanias jsou snad samé pomerančové sady,čím více se blížíte ke Kasteli,tím přibývá citroníků,které jsou popadané u silnice a musím dávat pozor,abych na ně ve sjezdu nenajel.Ještě chvilku to trvá,než dojedu do města,zastavuji na malý nákup osvěžení v jednom supermarketu,který už má otevřeno-je teprve 8.hodin a projíždím město.Směřuji do přístavu.Tady je otáčka a cíl cyklovýletu.Po krátkém odpočinku se vydávám zpět.V menší zácpě v Kasteli jako správný Řek kličkuji s kolem mezi stojícími auty a hned mne následují motorky.Najíždím na novou rychlostní silnici a po pobřežních ještě rovinatých kilometrech,stoupám do sedla v horách,které oddělují záliv Kasteli od zálivu Chania.Stoupání je přímé po široké rozpálené silnici bez zatáček a připadá mi strmější než to po staré silnici.U zdí do kterých praží slunce je vedro jak v pekle a ve stoupání do mne padne litr vody.Jsem nahoře,stačí svěsit nohy a jede se dolů.Po rychlostní silnici jedu nakonec až do Tavronitis,kde sjíždím na pobřežní silnici a jen pošilhávám po ukazateli Palechora 51 km ,kam bych se s lepším kolem také rád podíval…třeba jednou.Pro dnešek to stačí a poslední kilometry už jedu volně i vzhledem k vedru dopoledních hodin.

Do konce pobytu zbývaly dva dny které rychle utekly,stejně jako celý pobyt tady,kdy jsme většinou prolézaly blízké,či vzdálenější okolí.Vraceli jsme se na ta nejlepší místa a užívali jsme si to zde do poslední chvíle,protože zprávy o domácím deštivém počasím s místními povodněmi dávaly tušit,co nás doma čeká.Stejně jako minulé dovolené,byl i pobyt na Krétě parádní a bylo jen dobře,že jsme sem jeli na závěr seriálu putování po Řecku,protože rčení:to nejlepší nakonec se neříká jen tak…Jak říkají zkušení cestovatelé,je tolik pěkných míst,tak proč jet opakovaně,tam,kde už jsme byli.Jenže jsou místa,která vás dostanou.Letošní dovolená na Krétě byla právě takové místo…

Fotografie Kréta