Řecko 2013

Západní pobřeží,Jonské ostrovy,Lefkada,Kefalonie,Ithaka,Parga

  Po několika letech putování letovisky východního Řecka,jak pevniny,tak ostrovů,přišel čas zaskočit na pobřeží západní,které je stejně oblíbené,jako jiné části Řecka.Jedním z těch nejoblíbenějších letovisek je Lefkada a přilehlé ostrovy.Po letošním mizerném počasí u nás v první polovině roku v červenci zavládlo konečně letní počasí.Postupně však sílilo sucho,které v podkrkonoší nebylo nějak výrazné,ale v jiných částech země až kalamitní,nemluvě o jižní Evropě.Jako vždy cestou na jih stoupala teplota a projevy sucha byly stále zřetelnější.Jižní Maďarsko a sever Srbska je na polích uschlá úroda,nelze rozeznat,zda-li uschlé plodiny jsou cibule,nebo brambory.Zavlažování funguje pouze omezeně na malých plochách,jaký to rozdíl proti ještě suššímu Řecku,kde je systém zavlažování s rozvody po polích propracován k dokonalosti.Tentokrát jsme projížděli severním a středním Řeckem směrem na západní pobřeží.Ve vnitrozemí to byly jen rozeklané vysoké hory a skály s rozpáleným kamením takřka bez vegetace.Směrem k západnímu pobřeží přibývá zeleně a lesů s tím jak přibývá srážek.Západní pobřeží Řecka je nejdeštivější z celé země i když téměř všechna voda spadne v zimní polovině roku.Teď v létě byly kopce suché,ale v nížinách na západním pobřeží byly časté vodní laguny,jen nevím,zda-li sladké,či slané vody.Směrem k jihu se zdá vlhkosti méně a méně,s tím jak směřujeme k Preveze.Proti východu je zde opravdu zeleně mnohem více,jak se uvádí.Touto cestou země ze severu na jih to bylo dobře vidět.Také poznat vnitrozemí Řecka s horami a tunely na hlavním tahu sever – jih.Z přístavu Igoumenitsa na Lefkadu nás vezl už Řecký dopravce.Řidič byl typický snědý jižan,ale jako Řek příliš nevypadal.Byl to urostlý chlapík s neuvěřitelnou podobou známého herce Silvestra Stalloneho.Zvláště když měl celou cestu nasazeny,stejně jako známý herec,brýle typu „moucha“,které Stallone prakticky nesundal ve známém akčňáku Kobra.Ovšem to co nám pouštěl řidič po celou cestu do letoviska se nedalo skousnout.Byly to nějaké orientální rytmy s prvky kňučení a vytí.Navíc řidič vytáčel volume stále nahoru a v některých pasážích dokonce i zpíval…Po příjezdu do letoviska jsme si oddechli a na pozdrav naší delegátky jsme odpověděli „ať už to proboha vypne“.Rozhostilo se krásné ticho,jen za zahrady znělo cvrčení cikád.Konečně na místě.Cesta se poněkud protáhla hlavně na hranicích se zeměmi mimo EU a také na mýtných stanicích od Srbska k jihu.Nebýt těchto hodin zdržení,naši skvělí řidiči by ty stovky kilometrů zvládli až nečekaně rychle,což se ukázalo během zpáteční cesty.Počasí při našem pobytu bylo dle očekávání i dle dlouhodobé předpovědi pro tuto oblast slunečné,horké a suché.Na rozdíl od dosud navštěvovaného východního pobřeží Řecka či Kréty přinášel v létě v Řecku převládající východní až SV vítr na Jonské ostrovy horký vzduch z rozpáleného pevninského Řecka,tedy teploty vysoko nad +30 stupni stabilně po každý den.Noční minima také vysoká ,většinou +25+26 stupňů.Díky zdejším ostrovům,členitému pobřeží a zálivům,bylo moře velmi klidné,takřka bez vln a velmi teplé,mám dojem,že nejteplejší ze všech míst v Řecku,kde jsme byli.Určitě zde byla voda teplejší než na Krétě,tam to však bylo způsobeno větrem a častými velkými vlnami.Tak trochu zde panoval chaos v názvu letoviska,kdy většina cedulí měla název Nydri,některé také Nidri a to mluvím jen o těch názvech v angličtině.Letovisko bylo vcelku rušné.My jsme však bydleli na klidném okraji,takže pohoda,do města kousek,stejně tak do marketů,pekárny i restaurací.K moři pár metrů,bazén na hotelu,prostě bez chyby.Jen ti motorkáři,ti byli stejně šílení jako u nás.Samostatnou kapitolou byli slabší motorky půjčené mezi turisty,kteří tyto stroje ovládaly asi jako já angličtinu - tedy mizerně.A tak jednoho pěkného dopoledne vyjel mladík z vedlejší ulice,nevybral zatáčku,přejel nám přes nohy a skončil na zemi v jednom krámku.Ohnal jsem se po něm,ale minul jsem,neminula však přítelkyně a tak jich schytal – jen koukal,ani nevím jestli překvapením z těch pohlavků,nebo toho pádu.To jiné rány padly jeden večer v přístavu,kam jsme chodili každý večer posedět po večeři a procházce městem.Sice vás zde nahánějí majitelé restaurací,ze strany druhé náhončí  od loďařů,prodávajících výlety lodí,ale jinak neskutečná pohodička večerního přístavu středomoří.A tak jeden večer vypukla mezi loďaři ostrá slovní roztržka,která se stupňovala a přidávali se další.Když už se zdálo,že se to uklidňuje,jeden z odcházejících něco Řecky zařval a mela propukla na nanovo a dva hlavní kohouti byli v sobě.Davy turistů proudících nábřežím se zastavili.Od mlčky pozorující většiny až po chechtající se Německé turisty sledovali souboj pěstí.Největší,či spíše nejrozšířenější novinkou v Řeckých obchodech jsou chybějící cenovky…ne že byste si cenu určovali sami,ale tu vám udělají až na kase,neb ceny se mění – upravují tak často,že cenovky se ani nedávají.Solidnější markety však oceněné zboží většinou měli.Vzhledem k tomu,jak je Řecko zadlužené,obchodníci a majitelé podniků mají daně jako…..,tomu odpovídají i ceny.Jak jsem zmínil,našli se jako všude i solidní obchody a tam jsme chodili.Tam jsme kupovali i melouny,které se u nás také běžně prodávají,jenže nevím,jestli je na polích trhají ne zcela zralé,ale u nás doma mi moc nejedou.Tady to je jiná káva.Kupovali jsme větší kousky a ve zmíněném obchodě zůstal na dně bedny opravdový macek,na kterého si nikdo netroufl.Smutně tak koukal na kolemjdoucí celý den,až mi ho bylo líto a druhý den ráno jsem pro něj zašel.Neměl jsem obavy,že by mi ho někde vyfoukl,ale měl jsem co dělat,abych na něho dosáhl a ze dna bedny vytáhl.Šup s ním na váhu,odpověď váhy byla eror…ani váha na toho macka nestačila,až na dvě půlky zvážen měl přes 16 kg .I tak v tom horkém počasí dlouho nevydržel a když jsem se za dva dny vrátil večer z horského treku,mnoho z něho po večeři nezbylo.Počasí bylo parádní,vůbec se na něj nebylo třeba ohlížet jako u nás.Tady prostě každý den pěkně.Poslední dva červencové dny se východně od nás ve vnitrozemí nad horami tvořila výraznější kupovitá oblačnost,prakticky dosahujíc bouřkové fáze a další den už blíže k nám,přesto se to nezkazilo.První srpnový den při cestě lodí po sousedních ostrovech byla už oblačnost i jinde,ale nevýrazná.Teprve večer u nás v letovisku se zatahuje více a v noci prý chvíli poprchávalo.Následující ráno bylo oblačné,velmi teplé,svítalo + 27 st a vycházející slunce rychle zvedalo teplotu.Ten den jsem vyrážel do hor a ve stoupání bylo opravdu horko,ale většinu výstupu jsem absolvoval těsně po východu slunce,přestože nad letoviskem,kde byl relativní chládek,okolní vršky byly ohřáté,pouze výše v údolích překvapivě chladněji-snad i více než jsem čekal.Po východu slunce během dopoledne rozdíly rychle mizí a dopoledne už teplo všude.Je pravdou,že tady to byly hory,poměrně vysoko nad pobřežím,ale nadmořskou výškou jsem byl někde ve výškách svého bydliště.Na nejvyšších místech krásné výhledy,větřík,cikády řvou jako o život.Další stoupání na hřebeny a vrcholy se nekoná,cesty vedou jen po vrstevnici,tak se pomalu vracím zpět.Cesty na vršky jsou převážně z opačné strany ostrova.Nejvyšší vrcholy nad pobřežím dosahují výšek přes 1000 metrů nadmořské výšky,což je už slušný výšlap od nulové výšky hladiny moře.Váhal jsem zda oželet jeden den v horách a vyrazit na celodenní plavbu lodí,nakonec moře vyhrálo a jednoho dopoledne jsme vyrazili na plavbu po Jonských ostrovech velkou lodí,která byla zcela zaplněna.Čekala nás ta nejzajímavější místa v bližším i vzdálenějším okolí.Vypluli jsme z Nidri a rychle plujeme kolem menším ostrůvků,které vidíme z našeho břehu a kam jsem si chtěl zaplavat,jenže z důvodů husté lodní dopravy by to byl příliš velký risk.Záliv Nidri zůstává za námi a moře se více otevírá.Plujeme po východním pobřeží Lefkady.Kolem nás další lodě,směřující stejným směrem.Tady už to trochu houpe,ale moře je klidné,přesto vlní více než v zálivech v našem letovisku a na skalách už šplouchá příboj,přesto pohodička.Naše loď není žádná kocábka,proto překvapuje hlášení,že první naše zastávka nebude z důvodu velkých vln..jsem si říkal,kde asi budou ty velké vlny.Před námi se otevírá záliv,kde budeme kotvit.Nádherná pláž se jmenuje Agiofilli.Je tu hlava na hlavě a ještě tu kotví další loď.Plujeme pomalu k pláži,pak kapitán překvapivě přidává a najíždíme přídí do písčitého dna,kotvíme.Většina cestujících vystupuje z lodi na hodinu koupání,já zůstávám na lodi na focení a natáčení.Když jsou vystupující všichni venku loď zahouká,zvedá kotvy,natočí motory a couvá.Na pláži to jen zahučí,odplouváme,máváme,loučíme se,necháváme zde koupající svému osudu…ale ne jen uvolňujeme místo další lodi a odplujeme asi 300 metrů na volné moře kde kotvíme.Po hodince loď opět zahouká zaboří čumák do písku a po schůdkách nabíráme „trosečníky“ a plujeme dál.Obeplouvali jsme Lefkadu a blížili se jižnímu cípu s majákem.Vlnění zase o trochu větší a jen  jsme obepluli mys,moře se otevírá a zírám.Dlouhé,velké ploché vlny,známé z oceánu.Naše loď dlouho stoupá,pak se propadá a pořád dokola.Cestující na palubě se změnili v partu opilců.Kdo se nedrží,má smůlu.Občas udeří vlna do boku lodi.Plujeme po západním pobřeží Lefkady,kolem strmých bílých skal spadajících přímo do moře.Tyhle bílé skály daly Lefkadě jméno.Další naší zastávkou je šestá nejkrásnější pláž světa Porto Katsiki.Nemám moc rád tyhle pořadí nej..viděl jsem ty pláže v časopise a všechny byly pěkné.Připlouváme na místo a opravdu nádhera.Moře má neskutečnou barvu jak na fotkách z photoshopu,bílé skály,žlutý písek.Je to tu opravdu úžasné.Přistát na pláži se zde nesmí,pouze na moři,kotvíme na moři asi 200 metrů od břehu,kdo chce skáče do vody a za chvíli plujeme dál.Nyní nás čeká nejdelší část plavby po moři na Kefalonii.Na zcela volném moři jsou zatím asi největší vlny,pevnina při obzoru v dáli,tam směřujeme.Jak se blížíme ke dalšímu ostrovu,už z dálky mnoha kilometrů vidíme na SZ pobřeží ostrova mohutný příboj na skálách.Obeplouváme ostrov na východní stranu,kde se moře v závětří rychle tiší a kotvíme ve vesnici Fiscardo.Tady je další pauza a čas to tu prohlédnout.Příliš mne to tu nevzalo,je to tady hodně komerční,jen samé restaurace a podniky namačkané na sobě na vydělávání peněz.V zálivu pěkné milionářské jachty.Dále od pobřeží už moc pěkné - Řecká klasika.Osvěžíme se blíží se odjezd.Houkáme a odplouváme,směr ostrov Ithaka kde kotvíme ve vísce Kioni.Tady je to úplně něco jiného.Ukázkový středomořský ráj se zálivem,malým přístavem.Nechybí samozřejmě podniky a taverny,ale je jich tu mnohem méně,mnohem více je tady toho původního s kostelíkem a starými domky místních obyvatel v okolních stráních hned nad přístavem,kde jsem to proběhl.Nádhera,tady bych pár dní vydržel,ale je pozdní odpoledne a my musíme dál,zřejmě k tomu nejočekávanějšímu bodu dnešní plavby.Tím jsou jeskyně Papanikoli,na ostrově Meganisi,kde jak se dozvídáme se za druhé světové války skrývala ponorka.Už zdálky vidíme jeskyně ve skálách,nakonec zaplouváme čumákem lodi až do jeskyně.Boky jeskyně jsou snad metr a půl od boků lodi.Na přídi je tlačenice,všichni fotí a natáčí.Kapitán si s velkým gustem zatroubí do jeskyně s mohutnou ozvěnou za jeho výkon se nese hurónský řev a potlesk.Začíná couvat,aby další přijíždějící loď mohla do jeskyně také nakouknout.Plujeme kolem ostrova,vidíme další jeskyně a skály,ale také další malé pláže.Tady by to byla dovolená na samotě jen tak pro dva..Pomalu se vracíme zpět k Lefkádě.Zase to s námi pěkně hází,ale jen co zaplujeme za jižní cíp ostrova do závětří,moře se rychle klidní.Přibývá ostrovů a zálivů a jedním z nich před námi je podlouhlý ostrov,který při pohledu z výšky má tvar škorpióna.Je to Skorpios.Ten vlastnil Řecký boháč Onasiss se svojí rodinou.Opravdu si uměl vybrat,ostrov je nádherný.Nyní je ve vlastnictví Ruského boháče a na ostrově bylo vcelku živo ostrahou,či pomocným personálem.Luxusní jachta kotvící v přístavu dává tušit,kdo je tady pánem.Tento ostrov je soukromým majetkem,takže se na něj nesmí.Na jedné z pláží jsme však kotvili a někteří koupající si na pláž ostrova zaběhli.Dál už je plot.Vedle pláže útesy a plno ježků,kteří ke koupání moc nelákali.Během plavby hřměla z reproduktorů Řecká muzika.Ani nevím,jestli to byla směs skladeb,nebo pořad jedna ta samá dokola,ale dalo se to vydržet.Občas zazněl komentář delegáta,tomu však moc rozumět nebylo,ale sem tam  jsem něco pochytil.Během cesty v Řeckých rytmech byla nečekaná vsuvka světové hudby v podobě Kylie Minogue,Michael Sembello,Queen a dalších.Po nástupu na loď si každý vybral místo,kde během plavby bude a drtivá většina výletníků zde měla věci a držela si svá místa.Loď byla dost velká a i když byla zaplněná,každý pohodlně seděl.I přesto se našlo pás jedinců,kteří přebíhali během plavby po lukrativních místech,která se střídala vpravo,vlevo,vpředu i vzadu a zabrali někomu místa.Naštěstí to nebyli Češi,to potěšilo.Horší bylo,že na lodi většina výletníků hulila jak fabrika.Tady jsou opravdu některé věci zcela jinak než u nás,kde se zdá,že už jsme pokročili směrem do Evropy.Kdo by chtěl naopak vrhnout se z Evropy do Řecka,má možnost.Po celém Řecku i tady v letovisku,díky krizi je spousta rozestavěných,nebo nedostavěných hotelů čekající na přísun investic,nebo čekají na nového majitele a na stavbě visí přímo kontakt na prodejce.Stejně jako jinde v Řecku i na Lefkadě jsou olivovníky na každém kroku.Tady však více než jinde byly k vidění velmi staré stromy,několikrát zmlazené s kmeny v průměru přes 1,5 metru .Z původního stromu už zbýval většinou jen spodek kmenu a tyto památné stromy zde jsou nejspíše stovky let.Kmeny těchto stromů byly často pokrouceny,nebo byly zčásti duté.Někde už byly tyto stromy pokáceny a místní si z nich dělaly zásoby dřeva na zimu,která zde není nějak zvlášť studená,ale spíše větrná a deštivá,vlhká.Když jsem se pozorně díval po okolních horách podobné obry olivovníků jsem na svazích také zahlédl.Jsou to mimořádně odolné stromy.Na rozpálených skalách,celé týdny bez kapky vody,občas je poškodí požár,nebo náhlý zimní mráz.To vše olivovník vydrží.Vrcholy okolních hor byly nedostupné,silnice na ně vedly z jiných častí ostrova a vedlejší pěšiny z odboček po vrstevnici byly zarostlé pichlavou postupně dále od silnic neprostupnou džunglí.

Po minulých letech,kdy mne jídlo v Řecku zklamalo,buď chutí,nebo množstvím vzhledem k ceně,musím prohlásit,že Lefkada reputaci značně napravila.Bylo sice milé narazit na obsluhu,která uměla česky,ale poloprázdného talíře za 15-20 Euro se člověk moc nenají a tak se hledalo a našlo se v restauraci o kousek dále,kde za podobnou cenu to bylo množství ,které jsme nebyli téměř schopni sníst.A že jsem jedlík,který toho spořádá po náročné horské tůře.Ostatní turisté nám doporučili ještě jednu restauraci Řeka,který byl samá sranda,uměl i nějaká čeká slova a zkoušel je na nás…a byl úplně v háji,když na každé české slovo jsme mu odpověděli slovem řeckým.To jsme se nasmáli a tak začala letošní největší bašta.Cenově to bylo už trochu dražší,ale několik druhů masa perfektně kořeněných a připravených nemělo chybu,včetně přílohy,salátu,oliv a tzatziků.Víno mi však nechutnalo,stejně tak jsem s díky odmítl  přípitek pálenkou raki a rychle zpátky na hotel,ráno se brzo vstává na další výpravu do hor.V jednom z obchodů jsme ochutnávali olivy na všechny možné způsoby.Na sladko,kyselo,slano,kořeněné i nevím jaké,ale sušené vypeckované olivy,snad slabě přeuzené,byly opravdovou lahůdkou.Usnout jsme samozřejmě nemohli,jak jsme byli nacpaní,jo není nad to udělat něco pro své zdravíJPři další výpravě do hor bylo cílem dobít,nebo se přiblížit vrcholům nad pobřežím,které přesahují 1000 metrů nadmořské výšky,což je od nuly na pobřeží slušný výšlap.Vyrážel jsem se svítáním a východ slunce mne zastihl už v horách v prudkém stoupání.Krásná úzká silnička se klikatí v serpentinách a stoupá vzhůru kolem starších i novějších Řeckých stavení.Výše už osídlení řídne a střídají je osamělá luxusní stavení na samotách.Občas jsou k vidění staré rozpadlé domky.S každou další odbočkou k obydleným sídlům se silnice zhoršuje,až asfalt končí a postupně kamenitá prašná cesta se klikatí po vrstevnici,obloukem ke stavením na dalším vršku.Tady už se výše nedostanu..Končím v lese plném thůjí,cipřišků,borovic a velmi starých olivovníků,které mají ještě loňské seschlé plody,které sbírám,zda-li semena oliv budou klíčivá.Houby je zde marné hledat,stejně jako cestu k okolním vrcholům.Jinak je vidět,že se zde velmi dávno hospodařilo,podle starých zídek a stromů na nich sázených.To bylo ještě v dobách,kdy dole u moře nebylo bezpečno,pobřeží drancovali piráti a osídlení bylo až dále-výše od pobřeží.Stromy citrusů zde byly podobně jako na Krétě a jižních ostrovech Řecka velmi časté.Převládaly citroníky,mandariny.Pomerančovníky nebyly tak časté jako na Krétě,to je logické,tak teplo tu není,ale bylo jich zde dost,jednou jsem zahlédl i grep.Loňské plody citronů i pomerančů už byly opadané,jen někde ještě visely uschlé,nebo shnilé.Nemnoho jich bylo ještě dobrých.Dobře byly rozeznat citrony z podzimního kvetení,od těch menších z kvetení jarního.Naše ubytování bylo standard na který jsme zvyklí z let minulých.Zahrada a bazén nádhera.Poněkud chyběla srdečnost a vstřícnost na kterou jsme byli zvyklí z Kréty,ale dobrá,každý nemá takové srdce..Ovšem paní domácí - naštvaná od prvního dne a jak se ukázalo,že trvale,čert ví proč.Jak někdo utrousil..jako bychom jim tu byli na obtíž…

Konečně jsem našel odpověď na otázku,když jsem od mnohých slyšel,že Lefkada je nejlepší a že už tu byli několikrát…apod.Ano je úžasná,nejteplejší moře,trvalé stále horké počasí,nádherná nedotčená příroda,dále od měst horské vesničky,či jednotlivá stavení,spousta zajímavých míst v okolí… na Krétu to asi nemá,ač zde na Lefkadě bylo mnoho věcí lepších než na Krétě.A zase ty kontrasty.Dole v přístavu na pěší zóně před řadou restaurací,kde stepují stovky turistů z celého světa popojíždí auto krokem.Sto metrů jede několik minut krokem,protože stovky lidí se mu musí vyhnout z cesty.Trvá to dlouho,tak si to rozmyslí,otáčí se,ale neotočí,protože cesta pro pěší je moc úzká a z taveren na něj mávají,ať jede pryč,tak se zase plazí dál.A proč ?Aby po 300 metrech zaparkoval a nemusel jít tu strašnou dálku pěšky.Zhovadělost některých lidí nezná mezí.Tohle mne fakt vytáčelo.A na druhé straně Řekové zalévající své zahrádky,spěchající do kostela,posedávajíc kolem místních prodejniček,nesoucích honosný název supermarket.Zvídavě mne prohlížejíc,kam asi spěchám v tom horku,když stoupám do hor.Kali mera,zdravíme se,pokračuji dál a začíná další krásný den na Lefkadě.Jedno z těch opravdu pěkných míst je asi 4 km od Nidri západně.Cedule waterfalls nás vedou neomylně k vodopádům.Moc sem tomu nechtěl věřit,ale je to tak,cesta se klikatí k horám,postupně mezi soutěskami,pořád takřka po rovině,až posledních asi 0,5 km je prudší stoupání.Poznáte,že se blížíte k cíli.Po celou dobu je vedle vás vyschlá říčka,ale postupně se v ní objevuje voda,skály se kolem vás stále více zavírají.Také turistů přibývá a nakonec jste u vodopádů,jezírek,splávků.Tady ve skalách je překvapivý chládek,voda je také pěkně studená.Je podvečer a myslíme na návrat.Pěkné místo,skoro k Řecku neobvyklé.I přes vrcholící léto je zde voda a ta je rozváděna široko daleko.V Řecku,je všude pěkně,jen někde o trochu více,záleží,co kdo preferuje.Bydleli jsme na okraji města a až na šílené noční jezdce s touhou se zřejmě zabít,tady byl klid.Do města kousek,ale tam nebylo o co stát.Několikrát jsem tam v zašel v noci i nad ránem,když jsem šel k nočnímu moři a v podnicích duněla hudba i 5.hod ráno,kdy ostatní Řekové dokončovali úklid svých podniků a chystali se zalehnout po noční šichtě.Zlatá mládež polehávala kolem podniků i na plážích i po svítání,kdy už vyráželi na své ranní kilometry ti sportovněji založení turisté.O tom,že zdejší oblast táhne,svědčí spousta turistů z Ruska a hlavně Srbska,i když hlavně u Srbů mající poblíž  Jadran,kde je také fajnově,mne to docela udivuje.Bylo to mnohdy náhodou,když jsem se s někým pozdravil anglicky a poté prohodili něco s přítelkyní mezi sebou a dotyčný se k nám přidal česky nebo slovensky.Tak tomu bylo i u Řeka nabízejícího nám anglicky lodní výlet,který už jsme měli za sebou.Přešli jsme k češtině a dlouho si vyprávěli.Zajímavě vyprávěl o Řecku.Znal všechna místa,kde jsme byli i mnoho dalších,poradil nám i mnoho dalších dle něho velmi zajímavých míst.Do Řecka přišel před 37 roky a prožil tu většinu svého života a značnou část Řecka procestoval,nebo pracovně poznal.Sem tam mu už nějaké české slůvko vypadlo,ale jinak mluvil jako rodilý Čech.Klábosili bych s ním snad do půlnoci,ale přišla mu práce – Italští turisté,shánějící plavbu lodí.A my pokračovali na pobřeží,kde jsme dlouho do noci naslouchali,ruchu přístavu,šplouchání moře a pozorovali cvrkot kolem,protože tady půlnoc není žádná pozdní hodina.A ráno zase brzy vstávat a užít si dne naplno.Dovolená rychle utekla a čas odjezdu nadešel. Cesta zpět do přístavu Igoumenitsa probíhala rychle luxusním busem,směr Preveza.Řecký řidič byl pohodář a dvojitá čára nebyla problém při předjíždění,stejně jako valit stovkou na třicítce.Docela mne vytáčel tím jak pálil jednu cigaretu od druhé,ale tady na jihu se na to tak nekouká.S povděkem jsem kvitoval zastávku ve městě Parga,kam jsme serpentinami sestoupili z hor.Zašel jsem do přístavu,kolem přelidněné městské pláže,našel web kameru,kterou z domova často sleduji toto krásné městečko.Poté zbyla chvilka na město samotné a už nasedáme na bus a stoupáme zpět do hor.Za chvíli jsme v přístavu Igoumenitsa,plného velkých lodí a trajektů,přesedáme do našich busů a hurá domů.No zase tak hurá ne,ještě bych tu týden,dva vydržel,stejně jako ostatní co se s námi vracejí domů.Stoupáme do hor plných tunelů.Ten nejdelší měří 4,6 km ,ale i ostatní mají slušnou délku.Zpočátku tunely počítáme,ale pak už zapomínáme,no je jich hodně.Kolem nás jsou vysoké hory,srázy,táhlá stoupání.Vjíždíte do tunelu a kolem jsou vysoké hory.Vyjedete z tunelu na druhé straně po několika kilometrech a hory nikde.Prokousáváme se pásy hor,hledám v dáli pohoří Olympu,ale zřejmě jej překrývají bližší pohoří,které dle map měří přes 1600 metrů a vzhledem k tomu,že jsme často kousek nad hladinou moře,je velikost hor úctyhodná.Míjíme okolí měst Ioanina,Kozani a zvolna klesáme z hor dolů.Na pobřeží byla teplota +37 stupňů,v horách + 30 a téměř zataženo,nedaleko nás to vypadalo dokonce na déšť.Později odpoledne už přijíždíme do severního Řecka kde v nížinách jsou podél silnic nekonečné sady broskvoní a meruněk.Také mnoha kilometrové pásy vypálené vegetace podél silnic.Až k obzoru vidíme rozstřikovače vody zavlažující vyprahlou zem.V dálce vidíme na svazích hor Soluň,uhýbáme však západněji a jedeme k severu k hranicím s Makedonií.Navečer jsme na hraničním přechodu Evzoni,který je v horách a je to poměrně větrné místo.I nyní je tu nižší teplota,ale před pár lety v září jsme zde mrzli v fučícím severáku.Večer patří průjezdu Makedonií,míjíme hlavní město Skopje.Zdržení na hranicích jsou nepříliš velká a noční přejezd Srbskem je tradičně dlouhý,jen osvětlený Bělehrad nás trochu probudí ze tmy.Po východu slunce vjíždíme do Maďarska,kde převládají nekonečné lány kukuřice a slunečnic.Většina lánů kukuřic je úplně žlutá a vysušená,zavlažování je jen místní,podobně i na Slovensku,kde přibývá lužních a borových lesů.Po poledni jsme v Česku a navečer doma v Krkonoších,kde je skoro jako v Řecku s tropickým počasím a +30 stupni,to se povede málokdy,ale dlouho to jistě nepotrvá.