Řecko 2013
Západní
pobřeží,Jonské ostrovy,Lefkada,Kefalonie,Ithaka,Parga
Po několika letech putování letovisky východního Řecka,jak pevniny,tak
ostrovů,přišel čas zaskočit na pobřeží západní,které je stejně oblíbené,jako
jiné části Řecka.Jedním z těch nejoblíbenějších letovisek je
Lefkada a přilehlé ostrovy.Po letošním mizerném počasí u nás v první
polovině roku v červenci zavládlo konečně letní počasí.Postupně však
sílilo sucho,které v podkrkonoší nebylo nějak výrazné,ale v jiných
částech země až kalamitní,nemluvě o jižní Evropě.Jako vždy cestou na
jih stoupala teplota a projevy sucha byly stále zřetelnější.Jižní Maďarsko
a sever Srbska je na polích uschlá úroda,nelze rozeznat,zda-li uschlé
plodiny jsou cibule,nebo brambory.Zavlažování funguje pouze omezeně na malých
plochách,jaký to rozdíl proti ještě suššímu Řecku,kde je systém zavlažování
s rozvody po polích propracován k dokonalosti.Tentokrát jsme projížděli
severním a středním Řeckem směrem na západní pobřeží.Ve vnitrozemí to
byly jen rozeklané vysoké hory a skály s rozpáleným kamením takřka
bez vegetace.Směrem k západnímu pobřeží přibývá zeleně a lesů s tím
jak přibývá srážek.Západní pobřeží Řecka je nejdeštivější z celé
země i když téměř všechna voda spadne v zimní polovině roku.Teď v létě
byly kopce suché,ale v nížinách na západním pobřeží byly časté
vodní laguny,jen nevím,zda-li sladké,či slané vody.Směrem k jihu se
zdá vlhkosti méně a méně,s tím jak směřujeme k Preveze.Proti východu
je zde opravdu zeleně mnohem více,jak se uvádí.Touto cestou země ze severu
na jih to bylo dobře vidět.Také poznat vnitrozemí Řecka s horami a
tunely na hlavním tahu sever – jih.Z přístavu Igoumenitsa na Lefkadu nás
vezl už Řecký dopravce.Řidič byl typický snědý jižan,ale jako Řek příliš
nevypadal.Byl to urostlý chlapík s neuvěřitelnou podobou známého
herce Silvestra Stalloneho.Zvláště když měl celou cestu nasazeny,stejně
jako známý herec,brýle typu „moucha“,které Stallone prakticky nesundal
ve známém akčňáku Kobra.Ovšem to co nám pouštěl řidič po celou
cestu do letoviska se nedalo skousnout.Byly to nějaké orientální rytmy s prvky
kňučení a vytí.Navíc řidič vytáčel volume stále nahoru a v některých
pasážích dokonce i zpíval…Po příjezdu do letoviska jsme si oddechli a na
pozdrav naší delegátky jsme odpověděli „ať už to proboha
vypne“.Rozhostilo se krásné ticho,jen za zahrady znělo cvrčení cikád.Konečně
na místě.Cesta se poněkud protáhla hlavně na hranicích se zeměmi mimo EU
a také na mýtných stanicích od Srbska k jihu.Nebýt těchto hodin zdržení,naši
skvělí řidiči by ty stovky kilometrů zvládli až nečekaně rychle,což se
ukázalo během zpáteční cesty.Počasí při našem pobytu bylo dle očekávání
i dle dlouhodobé předpovědi pro tuto oblast slunečné,horké a suché.Na
rozdíl od dosud navštěvovaného východního pobřeží Řecka či Kréty přinášel
v létě v Řecku převládající východní až SV vítr na Jonské
ostrovy horký vzduch z rozpáleného pevninského Řecka,tedy teploty
vysoko nad +30 stupni stabilně po každý den.Noční minima také vysoká ,většinou
+25+26 stupňů.Díky zdejším ostrovům,členitému pobřeží a zálivům,bylo
moře velmi klidné,takřka bez vln a velmi teplé,mám dojem,že nejteplejší
ze všech míst v Řecku,kde jsme byli.Určitě zde byla voda teplejší než
na Krétě,tam to však bylo způsobeno větrem a častými velkými vlnami.Tak
trochu zde panoval chaos v názvu letoviska,kdy většina cedulí měla název
Nydri,některé také Nidri a to mluvím jen o těch názvech v angličtině.Letovisko
bylo vcelku rušné.My jsme však bydleli na klidném okraji,takže pohoda,do města
kousek,stejně tak do marketů,pekárny i restaurací.K moři pár metrů,bazén
na hotelu,prostě bez chyby.Jen ti motorkáři,ti byli stejně šílení jako u
nás.Samostatnou kapitolou byli slabší motorky půjčené mezi turisty,kteří
tyto stroje ovládaly asi jako já angličtinu - tedy mizerně.A tak jednoho pěkného
dopoledne vyjel mladík z vedlejší ulice,nevybral zatáčku,přejel nám
přes nohy a skončil na zemi v jednom krámku.Ohnal jsem se po něm,ale
minul jsem,neminula však přítelkyně a tak jich schytal – jen koukal,ani
nevím jestli překvapením z těch pohlavků,nebo toho pádu.To jiné rány
padly jeden večer v přístavu,kam jsme chodili každý večer posedět po
večeři a procházce městem.Sice vás zde nahánějí majitelé restaurací,ze
strany druhé náhončí od loďařů,prodávajících
výlety lodí,ale jinak neskutečná pohodička večerního přístavu středomoří.A
tak jeden večer vypukla mezi loďaři ostrá slovní roztržka,která se stupňovala
a přidávali se další.Když už se zdálo,že se to uklidňuje,jeden z odcházejících
něco Řecky zařval a mela propukla na nanovo a dva hlavní kohouti byli v sobě.Davy
turistů proudících nábřežím se zastavili.Od mlčky pozorující většiny
až po chechtající se Německé turisty sledovali souboj pěstí.Největší,či
spíše nejrozšířenější novinkou v Řeckých obchodech jsou chybějící
cenovky…ne že byste si cenu určovali sami,ale tu vám udělají až na
kase,neb ceny se mění – upravují tak často,že cenovky se ani nedávají.Solidnější
markety však oceněné zboží většinou měli.Vzhledem k tomu,jak je Řecko
zadlužené,obchodníci a majitelé podniků mají daně jako…..,tomu odpovídají
i ceny.Jak jsem zmínil,našli se jako všude i solidní obchody a tam jsme
chodili.Tam jsme kupovali i melouny,které se u nás také běžně prodávají,jenže
nevím,jestli je na polích trhají ne zcela zralé,ale u nás doma mi moc
nejedou.Tady to je jiná káva.Kupovali jsme větší kousky a ve zmíněném
obchodě zůstal na dně bedny opravdový macek,na kterého si nikdo
netroufl.Smutně tak koukal na kolemjdoucí celý den,až mi ho bylo líto a
druhý den ráno jsem pro něj zašel.Neměl jsem obavy,že by mi ho někde
vyfoukl,ale měl jsem co dělat,abych na něho dosáhl a ze dna bedny vytáhl.Šup
s ním na váhu,odpověď váhy byla eror…ani váha na toho macka nestačila,až
na dvě půlky zvážen měl přes
16 kg
.I tak v tom horkém počasí dlouho nevydržel a když jsem se za dva dny
vrátil večer z horského treku,mnoho z něho po večeři nezbylo.Počasí
bylo parádní,vůbec se na něj nebylo třeba ohlížet jako u nás.Tady prostě
každý den pěkně.Poslední dva červencové dny se východně od nás ve
vnitrozemí nad horami tvořila výraznější kupovitá oblačnost,prakticky
dosahujíc bouřkové fáze a další den už blíže k nám,přesto se to
nezkazilo.První srpnový den při cestě lodí po sousedních ostrovech byla už
oblačnost i jinde,ale nevýrazná.Teprve večer u nás v letovisku se
zatahuje více a v noci prý chvíli poprchávalo.Následující ráno bylo
oblačné,velmi teplé,svítalo +
27 st
a vycházející slunce rychle zvedalo teplotu.Ten den jsem vyrážel do hor a
ve stoupání bylo opravdu horko,ale většinu výstupu jsem absolvoval těsně
po východu slunce,přestože nad letoviskem,kde byl relativní chládek,okolní
vršky byly ohřáté,pouze výše v údolích překvapivě chladněji-snad
i více než jsem čekal.Po východu slunce během dopoledne rozdíly rychle mizí
a dopoledne už teplo všude.Je pravdou,že tady to byly hory,poměrně vysoko
nad pobřežím,ale nadmořskou výškou jsem byl někde ve výškách svého
bydliště.Na nejvyšších místech krásné výhledy,větřík,cikády řvou
jako o život.Další stoupání na hřebeny a vrcholy se nekoná,cesty vedou
jen po vrstevnici,tak se pomalu vracím zpět.Cesty na vršky jsou převážně
z opačné strany ostrova.Nejvyšší vrcholy nad pobřežím dosahují výšek
přes
1000 metrů
nadmořské výšky,což je už slušný výšlap od nulové výšky hladiny moře.Váhal
jsem zda oželet jeden den v horách a vyrazit na celodenní plavbu lodí,nakonec
moře vyhrálo a jednoho dopoledne jsme vyrazili na plavbu po Jonských
ostrovech velkou lodí,která byla zcela zaplněna.Čekala nás ta nejzajímavější
místa v bližším i vzdálenějším okolí.Vypluli jsme z Nidri a
rychle plujeme kolem menším ostrůvků,které vidíme z našeho břehu a
kam jsem si chtěl zaplavat,jenže z důvodů husté lodní dopravy by to
byl příliš velký risk.Záliv Nidri zůstává za námi a moře se více otevírá.Plujeme
po východním pobřeží Lefkady.Kolem nás další lodě,směřující stejným
směrem.Tady už to trochu houpe,ale moře je klidné,přesto vlní více než v zálivech
v našem letovisku a na skalách už šplouchá příboj,přesto pohodička.Naše
loď není žádná kocábka,proto překvapuje hlášení,že první naše zastávka
nebude z důvodu velkých vln..jsem si říkal,kde asi budou ty velké
vlny.Před námi se otevírá záliv,kde budeme kotvit.Nádherná pláž se
jmenuje Agiofilli.Je tu hlava na hlavě a ještě tu kotví další loď.Plujeme
pomalu k pláži,pak kapitán překvapivě přidává a najíždíme přídí
do písčitého dna,kotvíme.Většina cestujících vystupuje z lodi na
hodinu koupání,já zůstávám na lodi na focení a natáčení.Když jsou
vystupující všichni venku loď zahouká,zvedá kotvy,natočí motory a couvá.Na
pláži to jen zahučí,odplouváme,máváme,loučíme se,necháváme zde koupající
svému osudu…ale ne jen uvolňujeme místo další lodi a odplujeme asi
300 metrů
na volné moře kde kotvíme.Po hodince loď opět zahouká zaboří čumák do
písku a po schůdkách nabíráme „trosečníky“ a plujeme dál.Obeplouvali
jsme Lefkadu a blížili se jižnímu cípu s majákem.Vlnění zase o
trochu větší a jen jsme obepluli
mys,moře se otevírá a zírám.Dlouhé,velké ploché vlny,známé z oceánu.Naše
loď dlouho stoupá,pak se propadá a pořád dokola.Cestující na palubě se
změnili v partu opilců.Kdo se nedrží,má smůlu.Občas udeří vlna do boku
lodi.Plujeme po západním pobřeží Lefkady,kolem strmých bílých skal
spadajících přímo do moře.Tyhle bílé skály daly Lefkadě jméno.Další
naší zastávkou je šestá nejkrásnější pláž světa Porto Katsiki.Nemám
moc rád tyhle pořadí nej..viděl jsem ty pláže v časopise a všechny
byly pěkné.Připlouváme na místo a opravdu nádhera.Moře má neskutečnou
barvu jak na fotkách z photoshopu,bílé skály,žlutý písek.Je to tu
opravdu úžasné.Přistát na pláži se zde nesmí,pouze na moři,kotvíme na
moři asi
200 metrů
od břehu,kdo chce skáče do vody a za chvíli plujeme dál.Nyní nás čeká
nejdelší část plavby po moři na Kefalonii.Na zcela volném moři jsou zatím
asi největší vlny,pevnina při obzoru v dáli,tam směřujeme.Jak se blížíme
ke dalšímu ostrovu,už z dálky mnoha kilometrů vidíme na SZ pobřeží
ostrova mohutný příboj na skálách.Obeplouváme ostrov na východní
stranu,kde se moře v závětří rychle tiší a kotvíme ve vesnici
Fiscardo.Tady je další pauza a čas to tu prohlédnout.Příliš mne to tu
nevzalo,je to tady hodně komerční,jen samé restaurace a podniky namačkané
na sobě na vydělávání peněz.V zálivu pěkné milionářské jachty.Dále
od pobřeží už moc pěkné - Řecká klasika.Osvěžíme se blíží se
odjezd.Houkáme a odplouváme,směr ostrov Ithaka kde kotvíme ve vísce Kioni.Tady
je to úplně něco jiného.Ukázkový středomořský ráj se zálivem,malým přístavem.Nechybí
samozřejmě podniky a taverny,ale je jich tu mnohem méně,mnohem více je tady
toho původního s kostelíkem a starými domky místních obyvatel v okolních
stráních hned nad přístavem,kde jsem to proběhl.Nádhera,tady bych pár dní
vydržel,ale je pozdní odpoledne a my musíme dál,zřejmě k tomu nejočekávanějšímu
bodu dnešní plavby.Tím jsou jeskyně Papanikoli,na ostrově Meganisi,kde jak
se dozvídáme se za druhé světové války skrývala ponorka.Už zdálky vidíme
jeskyně ve skálách,nakonec zaplouváme čumákem lodi až do jeskyně.Boky
jeskyně jsou snad metr a půl od boků lodi.Na přídi je tlačenice,všichni
fotí a natáčí.Kapitán si s velkým gustem zatroubí do jeskyně s mohutnou
ozvěnou za jeho výkon se nese hurónský řev a potlesk.Začíná couvat,aby
další přijíždějící loď mohla do jeskyně také nakouknout.Plujeme kolem
ostrova,vidíme další jeskyně a skály,ale také další malé pláže.Tady
by to byla dovolená na samotě jen tak pro dva..Pomalu se vracíme zpět k Lefkádě.Zase
to s námi pěkně hází,ale jen co zaplujeme za jižní cíp ostrova do závětří,moře
se rychle klidní.Přibývá ostrovů a zálivů a jedním z nich před námi
je podlouhlý ostrov,který při pohledu z výšky má tvar škorpióna.Je
to Skorpios.Ten vlastnil Řecký boháč Onasiss se svojí rodinou.Opravdu si uměl
vybrat,ostrov je nádherný.Nyní je ve vlastnictví Ruského boháče a na
ostrově bylo vcelku živo ostrahou,či pomocným personálem.Luxusní jachta
kotvící v přístavu dává tušit,kdo je tady pánem.Tento ostrov je
soukromým majetkem,takže se na něj nesmí.Na jedné z pláží jsme však
kotvili a někteří koupající si na pláž ostrova zaběhli.Dál už je
plot.Vedle pláže útesy a plno ježků,kteří ke koupání moc nelákali.Během
plavby hřměla z reproduktorů Řecká muzika.Ani nevím,jestli to byla směs
skladeb,nebo pořad jedna ta samá dokola,ale dalo se to vydržet.Občas zazněl
komentář delegáta,tomu však moc rozumět nebylo,ale sem tam jsem
něco pochytil.Během cesty v Řeckých rytmech byla nečekaná vsuvka světové
hudby v podobě Kylie Minogue,Michael Sembello,Queen a dalších.Po nástupu
na loď si každý vybral místo,kde během plavby bude a drtivá většina výletníků
zde měla věci a držela si svá místa.Loď byla dost velká a i když byla
zaplněná,každý pohodlně seděl.I přesto se našlo pás jedinců,kteří přebíhali
během plavby po lukrativních místech,která se střídala vpravo,vlevo,vpředu
i vzadu a zabrali někomu místa.Naštěstí to nebyli Češi,to potěšilo.Horší
bylo,že na lodi většina výletníků hulila jak fabrika.Tady jsou opravdu některé
věci zcela jinak než u nás,kde se zdá,že už jsme pokročili směrem do
Evropy.Kdo by chtěl naopak vrhnout se z Evropy do Řecka,má možnost.Po
celém Řecku i tady v letovisku,díky krizi je spousta rozestavěných,nebo
nedostavěných hotelů čekající na přísun investic,nebo čekají na nového
majitele a na stavbě visí přímo kontakt na prodejce.Stejně jako jinde v Řecku
i na Lefkadě jsou olivovníky na každém kroku.Tady však více než jinde
byly k vidění velmi staré stromy,několikrát zmlazené s kmeny v průměru
přes
1,5 metru
.Z původního stromu už zbýval většinou jen spodek kmenu a tyto památné
stromy zde jsou nejspíše stovky let.Kmeny těchto stromů byly často
pokrouceny,nebo byly zčásti duté.Někde už byly tyto stromy pokáceny a místní
si z nich dělaly zásoby dřeva na zimu,která zde není nějak zvlášť
studená,ale spíše větrná a deštivá,vlhká.Když jsem se pozorně díval
po okolních horách podobné obry olivovníků jsem na svazích také zahlédl.Jsou
to mimořádně odolné stromy.Na rozpálených skalách,celé týdny bez kapky
vody,občas je poškodí požár,nebo náhlý zimní mráz.To vše olivovník
vydrží.Vrcholy okolních hor byly nedostupné,silnice na ně vedly z jiných
častí ostrova a vedlejší pěšiny z odboček po vrstevnici byly zarostlé
pichlavou postupně dále od silnic neprostupnou džunglí.
Po minulých
letech,kdy mne jídlo v Řecku zklamalo,buď chutí,nebo množstvím
vzhledem k ceně,musím prohlásit,že Lefkada reputaci značně
napravila.Bylo sice milé narazit na obsluhu,která uměla česky,ale poloprázdného
talíře za 15-20 Euro se člověk moc nenají a tak se hledalo a našlo se v restauraci
o kousek dále,kde za podobnou cenu to bylo množství ,které jsme nebyli téměř
schopni sníst.A že jsem jedlík,který toho spořádá po náročné horské tůře.Ostatní
turisté nám doporučili ještě jednu restauraci Řeka,který byl samá
sranda,uměl i nějaká čeká slova a zkoušel je na nás…a byl úplně v háji,když
na každé české slovo jsme mu odpověděli slovem řeckým.To jsme se nasmáli
a tak začala letošní největší bašta.Cenově to bylo už trochu dražší,ale
několik druhů masa perfektně kořeněných a připravených nemělo chybu,včetně
přílohy,salátu,oliv a tzatziků.Víno mi však nechutnalo,stejně tak jsem s díky
odmítl přípitek pálenkou raki a
rychle zpátky na hotel,ráno se brzo vstává na další výpravu do hor.V
jednom z obchodů jsme ochutnávali olivy na všechny možné způsoby.Na
sladko,kyselo,slano,kořeněné i nevím jaké,ale sušené vypeckované
olivy,snad slabě přeuzené,byly opravdovou lahůdkou.Usnout jsme samozřejmě
nemohli,jak jsme byli nacpaní,jo není nad to udělat něco pro své zdravíJPři
další výpravě do hor bylo cílem dobít,nebo se přiblížit vrcholům nad
pobřežím,které přesahují
1000 metrů
nadmořské výšky,což je od nuly na pobřeží slušný výšlap.Vyrážel
jsem se svítáním a východ slunce mne zastihl už v horách v prudkém
stoupání.Krásná úzká silnička se klikatí v serpentinách a stoupá
vzhůru kolem starších i novějších Řeckých stavení.Výše už osídlení
řídne a střídají je osamělá luxusní stavení na samotách.Občas jsou k vidění
staré rozpadlé domky.S každou další odbočkou k obydleným sídlům se
silnice zhoršuje,až asfalt končí a postupně kamenitá prašná cesta se
klikatí po vrstevnici,obloukem ke stavením na dalším vršku.Tady už se výše
nedostanu..Končím v lese plném thůjí,cipřišků,borovic a velmi starých
olivovníků,které mají ještě loňské seschlé plody,které sbírám,zda-li
semena oliv budou klíčivá.Houby je zde marné hledat,stejně jako cestu k okolním
vrcholům.Jinak je vidět,že se zde velmi dávno hospodařilo,podle starých zídek
a stromů na nich sázených.To bylo ještě v dobách,kdy dole u moře
nebylo bezpečno,pobřeží drancovali piráti a osídlení bylo až dále-výše
od pobřeží.Stromy citrusů zde byly podobně jako na Krétě a jižních
ostrovech Řecka velmi časté.Převládaly citroníky,mandariny.Pomerančovníky
nebyly tak časté jako na Krétě,to je logické,tak teplo tu není,ale bylo
jich zde dost,jednou jsem zahlédl i grep.Loňské plody citronů i pomerančů
už byly opadané,jen někde ještě visely uschlé,nebo shnilé.Nemnoho jich
bylo ještě dobrých.Dobře byly rozeznat citrony z podzimního kvetení,od
těch menších z kvetení jarního.Naše ubytování bylo standard na který
jsme zvyklí z let minulých.Zahrada a bazén nádhera.Poněkud chyběla
srdečnost a vstřícnost na kterou jsme byli zvyklí z Kréty,ale dobrá,každý
nemá takové srdce..Ovšem paní domácí - naštvaná od prvního dne a jak se
ukázalo,že trvale,čert ví proč.Jak někdo utrousil..jako bychom jim tu byli
na obtíž…
Konečně
jsem našel odpověď na otázku,když jsem od mnohých slyšel,že Lefkada je
nejlepší a že už tu byli několikrát…apod.Ano je úžasná,nejteplejší
moře,trvalé stále horké počasí,nádherná nedotčená příroda,dále od měst
horské vesničky,či jednotlivá stavení,spousta zajímavých míst v okolí…
na Krétu to asi nemá,ač zde na Lefkadě bylo mnoho věcí lepších než na
Krétě.A zase ty kontrasty.Dole v přístavu na pěší zóně před řadou
restaurací,kde stepují stovky turistů z celého světa popojíždí auto
krokem.Sto metrů jede několik minut krokem,protože stovky lidí se mu musí
vyhnout z cesty.Trvá to dlouho,tak si to rozmyslí,otáčí se,ale neotočí,protože
cesta pro pěší je moc úzká a z taveren na něj mávají,ať jede pryč,tak
se zase plazí dál.A proč ?Aby po
300 metrech
zaparkoval a nemusel jít tu strašnou dálku pěšky.Zhovadělost některých
lidí nezná mezí.Tohle mne fakt vytáčelo.A na druhé straně Řekové zalévající
své zahrádky,spěchající do kostela,posedávajíc kolem místních prodejniček,nesoucích
honosný název supermarket.Zvídavě mne prohlížejíc,kam asi spěchám v tom
horku,když stoupám do hor.Kali mera,zdravíme se,pokračuji dál a začíná
další krásný den na Lefkadě.Jedno z těch opravdu pěkných míst je
asi
4 km
od Nidri západně.Cedule waterfalls nás vedou neomylně k vodopádům.Moc
sem tomu nechtěl věřit,ale je to tak,cesta se klikatí k horám,postupně
mezi soutěskami,pořád takřka po rovině,až posledních asi
0,5 km
je prudší stoupání.Poznáte,že se blížíte k cíli.Po celou dobu je
vedle vás vyschlá říčka,ale postupně se v ní objevuje voda,skály se
kolem vás stále více zavírají.Také turistů přibývá a nakonec jste u
vodopádů,jezírek,splávků.Tady ve skalách je překvapivý chládek,voda je
také pěkně studená.Je podvečer a myslíme na návrat.Pěkné místo,skoro k Řecku
neobvyklé.I přes vrcholící léto je zde voda a ta je rozváděna široko
daleko.V Řecku,je všude pěkně,jen někde o trochu více,záleží,co
kdo preferuje.Bydleli jsme na okraji města a až na šílené noční jezdce s touhou
se zřejmě zabít,tady byl klid.Do města kousek,ale tam nebylo o co stát.Několikrát
jsem tam v zašel v noci i nad ránem,když jsem šel k nočnímu
moři a v podnicích duněla hudba i 5.hod ráno,kdy ostatní Řekové
dokončovali úklid svých podniků a chystali se zalehnout po noční šichtě.Zlatá
mládež polehávala kolem podniků i na plážích i po svítání,kdy už vyráželi
na své ranní kilometry ti sportovněji založení turisté.O tom,že zdejší
oblast táhne,svědčí spousta turistů z Ruska a hlavně Srbska,i když
hlavně u Srbů mající poblíž Jadran,kde
je také fajnově,mne to docela udivuje.Bylo to mnohdy náhodou,když jsem se s někým
pozdravil anglicky a poté prohodili něco s přítelkyní mezi sebou a
dotyčný se k nám přidal česky nebo slovensky.Tak tomu bylo i u Řeka
nabízejícího nám anglicky lodní výlet,který už jsme měli za sebou.Přešli
jsme k češtině a dlouho si vyprávěli.Zajímavě vyprávěl o Řecku.Znal
všechna místa,kde jsme byli i mnoho dalších,poradil nám i mnoho dalších
dle něho velmi zajímavých míst.Do Řecka přišel před 37 roky a prožil tu
většinu svého života a značnou část Řecka procestoval,nebo pracovně
poznal.Sem tam mu už nějaké české slůvko vypadlo,ale jinak mluvil jako
rodilý Čech.Klábosili bych s ním snad do půlnoci,ale přišla mu práce
– Italští turisté,shánějící plavbu lodí.A my pokračovali na pobřeží,kde
jsme dlouho do noci naslouchali,ruchu přístavu,šplouchání moře a
pozorovali cvrkot kolem,protože tady půlnoc není žádná pozdní hodina.A ráno
zase brzy vstávat a užít si dne naplno.Dovolená rychle utekla a čas odjezdu
nadešel. Cesta zpět do přístavu Igoumenitsa probíhala rychle luxusním
busem,směr Preveza.Řecký řidič byl pohodář a dvojitá čára nebyla problém
při předjíždění,stejně jako valit stovkou na třicítce.Docela mne vytáčel
tím jak pálil jednu cigaretu od druhé,ale tady na jihu se na to tak nekouká.S
povděkem jsem kvitoval zastávku ve městě Parga,kam jsme serpentinami
sestoupili z hor.Zašel jsem do přístavu,kolem přelidněné městské pláže,našel
web kameru,kterou z domova často sleduji toto krásné městečko.Poté
zbyla chvilka na město samotné a už nasedáme na bus a stoupáme zpět do
hor.Za chvíli jsme v přístavu Igoumenitsa,plného velkých lodí a
trajektů,přesedáme do našich busů a hurá domů.No zase tak hurá ne,ještě
bych tu týden,dva vydržel,stejně jako ostatní co se s námi vracejí
domů.Stoupáme do hor plných tunelů.Ten nejdelší měří
4,6 km
,ale i ostatní mají slušnou délku.Zpočátku tunely počítáme,ale pak už
zapomínáme,no je jich hodně.Kolem nás jsou vysoké hory,srázy,táhlá stoupání.Vjíždíte
do tunelu a kolem jsou vysoké hory.Vyjedete z tunelu na druhé straně po
několika kilometrech a hory nikde.Prokousáváme se pásy hor,hledám v dáli
pohoří Olympu,ale zřejmě jej překrývají bližší pohoří,které dle map
měří přes
1600 metrů
a vzhledem k tomu,že jsme často kousek nad hladinou moře,je velikost
hor úctyhodná.Míjíme okolí měst Ioanina,Kozani a zvolna klesáme z hor
dolů.Na pobřeží byla teplota +37 stupňů,v horách +
30 a
téměř zataženo,nedaleko nás to vypadalo dokonce na déšť.Později
odpoledne už přijíždíme do severního Řecka kde v nížinách jsou
podél silnic nekonečné sady broskvoní a meruněk.Také mnoha kilometrové pásy
vypálené vegetace podél silnic.Až k obzoru vidíme rozstřikovače vody
zavlažující vyprahlou zem.V dálce vidíme na svazích hor Soluň,uhýbáme však
západněji a jedeme k severu k hranicím s Makedonií.Navečer
jsme na hraničním přechodu Evzoni,který je v horách a je to poměrně
větrné místo.I nyní je tu nižší teplota,ale před pár lety v září
jsme zde mrzli v fučícím severáku.Večer patří průjezdu Makedonií,míjíme
hlavní město Skopje.Zdržení na hranicích jsou nepříliš velká a noční
přejezd Srbskem je tradičně dlouhý,jen osvětlený Bělehrad nás trochu
probudí ze tmy.Po východu slunce vjíždíme do Maďarska,kde převládají
nekonečné lány kukuřice a slunečnic.Většina lánů kukuřic je úplně žlutá
a vysušená,zavlažování je jen místní,podobně i na Slovensku,kde přibývá
lužních a borových lesů.Po poledni jsme v Česku a navečer doma v Krkonoších,kde
je skoro jako v Řecku s tropickým počasím a +30 stupni,to se
povede málokdy,ale dlouho to jistě nepotrvá.